34 C 260/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou, podanou [název soudu] dne 22. 8. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 2+0 s příslušenstvím, umístěný v [anonymizována dvě slova] budovy [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ byt“), a vyklizený jej předat žalobkyni. K odůvodnění žaloby uvedla, že je výlučným vlastníkem shora specifikovaného bytu, ohledně kterého dne 4. 1. 2021, jakožto pronajímatel, uzavřela se žalovanou, jakožto nájemcem, nájemní smlouvu č. [spisová značka] [číslo] na dobu určitou, a to na 2 roky s možností prolongace. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nehradila sjednané nájemné a zálohy na náklady za služby řádně a včas a ani v přiměřené době neodstranila své závadné chování, využila žalobkyně svého práva a dopisem ze dne 21. 3. 2022 dala žalované výpověď z nájmu bytu, výpověď byla žalované doručena fikcí dne 28. 3. 2022. Žalobkyně vypověděla nájem bytu s tříměsíční výpovědní dobou, nájem bytu tak zanikl jejím uplynutím ke dni 30. 6. 2022, když žalovaná byla současně povinna byt odevzdat k poslednímu dni doby nájmu. K vyklizení předmětného bytu však nedošlo. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] (výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 1. 2021 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo užívání bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] domu [adresa], ulice [ulice], k.ú. [část obce], žalovanou. Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě sjednaly, že měsíční nájemné spolu se zálohami na služby je žalovaná povinna platit nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí (smlouvou o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 4. 1. 2021). Žalovaná uznala svůj dluh na nájemném a na zálohách za služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 41 497 Kč ke dni 11. 10. 2021 co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit formou měsíčních splátek dle splátkového kalendáře (uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne 25. 11. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovanou k odstranění protiprávního stavu – úhradě dluhu před podáním výpovědi (výzvou k odstranění protiprávního stavu ze dne 27. 9. 2021 s doručenkou). Žalobkyně vypověděla nájem bytu s tříměsíční výpovědní dobou a vyzvala žalovanou k vyklizení a odevzdání předmětného bytu po uplynutí výpovědní doby, žalovanou současně poučila o možnosti vznést do dvou měsíců od doručení proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení (výpovědí z nájmu bytu ze dne 21. 3. 2022 s doručenkou). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zaplatila dlužné nájemné ani že by podala žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, která byla žalované doručena (doručenkou výpovědi). Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází byt, který byl dán do nájmu (užívání) žalované nájemní smlouvou. Žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas nájemné a zálohy na služby za období květen 2021 až únor 2022 včetně. Žalobkyně výpovědí ze dne 21. 3. 2022 vypověděla žalované nájem předmětného bytu s tříměsíční výpovědní dobou, s odůvodněním, že žalovaná hrubě porušila svou povinnost, a to neplacením nájemného a záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu řádně a včas. Zároveň žalovanou poučila, že může do dvou měsíců od doručení této výpovědi podat žalobu na přezkum její oprávněnosti. Nebylo prokázáno, že by žalovaná ke dni doručení výpovědi dlužnou částku zaplatila, ani že by podala žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi. V řízení nebyla tvrzena ani prokázána existence skutečností, které by nasvědčovaly, že je výkon práva žalobkyně zjevným zneužitím práva. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) platí, že nájem bytu zanikne písemnou výpovědí. Podle § 2288 o.z. může pronajímatel vypovědět nájem v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, a to zejména tím, že řádně a včas nezaplatí nájemné a zálohy za plnění poskytovaná s užíváním bytu. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi (§ 2288 odst. 3 o.z.). Pronajímatel ve výpovědi poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o.z.) ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy výpověď nájemci došla (§ 2290 o.z.), jinak je výpověď neplatná (§ 2286 o.z.). Podle ustanovení § 2286 o.z. písemná výpověď pronajímatele musí nájemci dojít. Podle § 2292 o.z. odevzdá nájemce pronajímateli byt v den, kdy nájem končí. Základním předpokladem platnosti výpovědi je existence nájemního vztahu mezi účastníky, které vzniklo na základě uzavřené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně dala žalované platnou výpověď z nájmu předmětného bytu. Písemná výpověď má všechny náležitosti platného jednostranného právního úkonu, včetně uvedení, že jde o výpověď s výpovědní dobou, je v ní dostatečně určitě vymezen i důvod výpovědi a poučení o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání její oprávněnosti. Žalovaná k dnešnímu dni nepodala žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy žalované došla. Proto soud nemohl ani přezkoumávat, zda byly výpovědní důvody tam uvedené naplněny. Uplynutím výpovědní doby nájem žalované skončil (dle ustanovení § [číslo]) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované, aby byt odevzdala. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalovanému povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky [název soudu] ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka] a rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky [název soudu] ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek [název soudu] ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka]); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaná byt nevyklidila a žalobkyni nepředala a ani byt neopustila takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.