34 C 345/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 18 677,16 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Účastníci uzavřeli dne 22. 8. 2019 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, přistoupila žalobkyně dne 2. 5. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 18 677,16 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 872,92 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. 12. 2022, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 8. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (rámcovou smlouvu [číslo] obchodními podmínkami). Účastníci uzavřeli dne 22. 8. 2019 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Poskytnutí kontokorentu bylo schváleno dne 22. 8. 2019 a zároveň bylo žalovanému umožněno jeho čerpání na účtu [bankovní účet] (dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, podmínkami pro používání kontokorentu ze dne 22. 8. 2019). Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěryschopnosti žalovaného jako spotřebitele, když posoudila informace z interních a externích databází (předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného). Žalobkyně přistoupila dne 2. 5. 2022 k zesplatnění kontokorentu z důvodu porušení podmínek čerpání kontokorentu žalovaným. Žalovaný byl vyzvána k zaplacení celého dluhu, tj. dlužné jistiny kontokorentu ve výši 18 677,16 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 872,92 Kč, přičemž výše byla stanovena ke dni 1. 5. 2022 (přehledem plateb kontokorentu, zesplatňujícím dopisem obsahující předžalobní výzvu včetně podacího archu ze dne 4. 5. 2022). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 677,16 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejími ujednáními vrátit žalobkyni poskytnuté peněžité prostředky. Protože žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když neplatil řádně a včas sjednané splátky, žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila. Po tomto zesplatnění již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny i příslušenství. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, když nad rámec zaplaceného soudního poplatku žalobkyně náhradu nákladů nepožadovala. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.