34 C 76/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni: a) 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), s žalovaným dne 6. 3. 2020, a b) 6 240 Kč z titulu smluvní pokuty. [anonymizováno] postoupila dne 14. 6. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 22 390 Kč (jistina 16 000 Kč, nesplacený úrok 0 Kč, nesplacená smluvní pokuta 6 240 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč). Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný provedl svoji registraci na [anonymizována tři slova] [webová adresa]. V rámci registrace vyplnil registrační údaje, jejichž součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. Následně žalovaný provedl verifikační platbu za účelem prokázání své totožnosti a ochrany osobních údajů. Při dokončení žádosti žalovaný obdržel předsmluvní informace o půjčce. Na základě těchto informací [anonymizováno] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací) a prověřování bonity žalovaného. Následně ZF žádost o půjčku schválila a poskytla žalovanému 16 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podáním ze dne 25. 5. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do částky 6 240 Kč představující smluvní pokutu a co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, s odůvodněním, že žalobkyně bohužel nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Obě strany byly k prvnímu jednání konanému dne 13. 7. 2022 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 1/ Ze smlouvy o úvěru [číslo] výpisu z účtu [číslo] z 6. 3. 2020 a zprávy airbank ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne 6. 3. 2020 smlouvu, na základě které [anonymizováno] poskytla žalovanému bezhotovostním způsobem peněžité prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ZF částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 6. 5. 2020 [anonymizováno] a žalovaný si na straně 3 smlouvy ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Dále měla mít žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (maximálně tři upomínky). Žalovaný dlužnou částku ve sjednané lhůtě nezaplatil. 2/ Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že [anonymizováno] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 25. 6. 2021, který byl dán na poštu dne 29. 6. 2021. Ve výzvě je stanovena lhůta k zaplacení do 10 dnů po obdržení dopisu. 3/ Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 včetně podacího archu ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. <b>Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně:</b> Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., [anonymizována tři slova] (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou [anonymizována tři slova] zavazuje, že [anonymizováno] poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a [anonymizováno] se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. [anonymizováno] vrátí [anonymizováno] peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. [anonymizováno] vrátí [anonymizováno] poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. ZF a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které [anonymizováno] poskytla žalovanému celkem částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit do 6. 5. 2020. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o [anonymizováno] smlouvu. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona [anonymizována tři slova] absolutně neplatná, neboť [anonymizováno] poskytla žalovanému [anonymizována dvě slova], aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokázala, že [anonymizováno] zkoumala [anonymizováno] žalovaného, neboť pouze uvedla, že [anonymizováno] nahlédla do příslušných registrů. [anonymizováno] však nijak nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, resp. jeho majetkové poměry. Současně žalobkyně ani netvrdí, že by [anonymizováno] nějak blíže zkoumala, jakým způsobem žalovaný přistupoval ke svým případným dluhům. Nahlédnutí do příslušných registrů lze považovat pouze za součást zkoumání [anonymizováno], samo o sobě však nepostačuje. [anonymizováno] přitom měla povinnost [anonymizováno] zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel [anonymizována dvě slova] při poskytování [anonymizováno] zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci [anonymizováno] a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Evropské unie a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] [anonymizováno] . [jméno] [příjmení] a další), [číslo listu] směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel [anonymizováno] má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit [anonymizováno] dlužníka ([anonymizováno]) na základě dostatečných informací (na informace podané jen [anonymizováno] může poskytovatel [anonymizováno] spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali [anonymizováno] nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález], to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel [anonymizováno] prověřil [anonymizována dvě slova], z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i [anonymizována dvě slova] Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]). Zástupce žalo