35 C 95/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč Uzavření smlouvy a její obsah není žalobkyně schopna prokázat, tvrdí však, že se žalovaný přijetím částky na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, když poskytnutou částku nevrátil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a tito s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 5. Dne 10. 9. 2019 byla převedena částka ve výši 20 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], ID transakce: [číslo] (viz potvrzení o provedené platbě ze dne 10. 9. 2019). 6. Dne 6. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2022 s dokladem o zaslání). 7. Dne 6. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního řízení (viz předžalobní výzva ze dne 6. 2. 2022 s dokladem o zaslání). 8. Dne 10. 9. 2019 byla přijata platba ve výši 20 000 Kč na účet u [příjmení] [příjmení] č. [bankovní účet], [variabilní symbol], ID: [číslo], který patří žalovanému (viz sdělení [příjmení] [příjmení] ze dne 7. 10. 2022). 9. Z dalších ve věci předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového. 11. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 10. 9. 2019 žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dne 6. 2. 2022. Téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalovanou částku neuhradil. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 13. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně právě o částku 20 000 Kč, kterou obdržel jako jistinu spotřebitelského úvěru. [příjmení] byla prokazatelně připsána na účet žalovaného. Žalovaný byl nepochybně povinen peněžní prostředky mu poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně vrátit žalobkyni. Splatnost nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Výzva byla zaslána žalovanému poštou dne 6. 2. 2022. Podle výzvy žalobkyně měl žalovaný poskytnuté prostředky vrátit do tří dnů od obdržení předžalobní výzvy. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že zásilka došla do dispoziční sféry adresáta třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 9. 2. 2022 (středa). Žalovaný byl povinen splnit svou povinnost do tří dnů, tj. nejpozději do 12. 2. 2022, resp. jelikož tento ten připadl na sobotu, ve smyslu § 607 o.z. byl posledním dnem ke splnění povinnosti den 14. 2. 2022 (pondělí). Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil, ocitl se ode dne následujícího (15. 2. 2022) s úhradou dluhu v prodlení (§ 1968 o.z.) a je tak povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky 20 000 Kč i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Z uvedených důvodů soud žalobě v převážné části vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl jen v té nepatrné části, kdy se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaný v prodlení s úhradou nebyl, tj. od 6. 2. 2022 do 14. 2. 2022 (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 786 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný uplatňuje své skutkově i právně obdobné nároky na ustáleném vzoru a že návrhy se v konkrétních případech liší pouze částkami a daty. Pohledem recentní judikatury se tak jedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, přičemž základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě totožný. Sepsání takové žaloby představuje úkon právní služby v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Jinak představuje spíše než provedení úkonu právní služby administrativní úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 nebo ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11).