35 C 97/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 1 079 Kč s příslušenstvím, která představuje dlužnou částku za nezaplacené [anonymizováno] poplatky za období od července 2021 do února 2022. Žalovanému tato povinnost vznikla zařazením do evidence poplatníků od 31. 3. 2017. Žalobkyně rovněž po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 69,79 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 50 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin (Potvrzení o přihlášení poplatníka [anonymizována dvě slova] (Výpis z evidence [anonymizováno]), předžalobní upomínka ze dne 28. 3. 2022 s dokladem o doručení, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 31. 3. 2017 přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků. Za období od července 2021 do února 2022 žalovaný poplatky neplatil. Dlužná částka tak činí 1 079 Kč. Žalovaný ji ani po výzvě neuhradil. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku s povinností platit poplatky ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6, 7 tohoto zákona). Vzhledem k tomu, že žalovaný tento poplatek v žalovaném období neplatil, má žalobkyně podle § 10 tohoto zákona právo domáhat se svého nároku u soudu včetně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě v převážné části výrokem I rozsudku vyhověl. Žaloba byla zamítnuta jen v té části, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Uvedla, že tento nárok vyplývá z rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] K požadavku žalobkyně je třeba uvést, že povinnost žalovaného hradit žalobkyni požadované náklady nevyplývá ani z právního předpisu, ani z poukazované dohody, jejíž smluvní stranou žalovaný není. Proto soud žalobu v rozsahu tohoto požadavku výrokem II rozsudku zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice měla ve věci převážný úspěch, avšak soud prostředky vynaložené na zastupování advokátem nepovažuje za vynaložené účelně. Pokud totiž agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje - což plyne mj. z výroční zprávy o hospodaření - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek pokrývat drtivou většinu nákladů rozpočtu žalobkyně, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama – viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn.: I ÚS 3344/12. Soud tak žalobkyni přiznal náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony právní služby (sepis žaloby, písemné vyjádření ke stanovisku žalovaného) ve výši á 100 Kč (režijní paušál za formulářovou žalobu pro účastníka nezastoupeného advokátem), kdy uvedená částka je odvozena od výše paušální náhrady uvedené v advokátním tarifu (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.) a specifikovaná ve vyhlášce MSp ČR č. 254/2015 Sb.