46 C 142/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svým návrhem datovaným dne 6. 5. 2022, domáhala zaplacení výše uvedené částky spolu s náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná byla dne 19. 11. 2018 kontrolována [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] pod [anonymizována tři slova]. Na základě [anonymizováno] vyšetření provedeného v [nemocnice] 19. 11. 2018 byla konstatována přítomnost látky [anonymizováno]. Žalobkyně tedy požadovala uhrazení tohoto vyšetření a dopravy na ni, spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žalovaná pak byla dvakrát písemně vyzvána k uhrazení této částky, to však neučinila, a žalobkyně se tuto pohledávku splatnou ke dni 24. 6. 2019 rozhodla vymáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaná byla dne 19. 11. 2018 v [anonymizováno] v ulici [ulice] [obec a číslo] kontrolována [anonymizována dvě slova], přičemž bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pod [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanou odvezla k odbornému vyšetření do [nemocnice], přičemž i toto vykázalo pozitivní výsledek. Žalované tak vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku vynaloženou na odvoz žalované do lékařského zařízení i za vyšetření samotné, které za ni žalobkyně byla nucena uhradit. Výše uvedené žalobkyně žalované vyúčtovala výzvou ze dne 23. 5. 2019 znějící na částku ve výši 3 473 Kč, která se stala splatnou dne 23. 6. 2019. Žalovaná žalobkyni ničehož neuhradila ani přes její výzvy. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce jako vztah dle § 24 odst. 1,2,5 zákona č. 65/2017 Sb. Žalovaná [anonymizována tři slova] pod [anonymizována tři slova], načež ji žalobkyně vyzvala k podrobení se odborného vyšetření. Toto odborné vyšetření vykázalo [anonymizována dvě slova], pročež dle § 24 odst. 5 citovaného zákona vznikla povinnost žalované toto vyšetření uhradit, stejně tak dopravu k takovému vyšetření. Žalované vznikla povinnost k uhrazení částky 3 473 Kč žalobkyni. Jelikož žalovaná v den splatnosti dlužnou částku nezaplatila, dostala se následující den do prodlení se zaplacením ve smyslu § 1968 o.z. spolu s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., čímž vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení zákonného úroku z prodlení. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. O soudním poplatku bylo rozhodnuto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s § 11 odst. 2 písm. a) tamtéž, neb Česká republika, včetně organizačních složek, má osobní exempci z poplatkové povinnosti, avšak v případě, že je procesně plně úspěšná, je žalovaná povinna takový poplatek dle § 2 odst. 3 uhradit.