46 C 370/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 8. 2021 po žalovaném se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 700 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 10. 8. 2017 uzavřel distančním způsobem žalovaný jako [anonymizováno] s právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) jako úvěrujícím smlouvu o [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] ve výši 6 700 Kč a žalovaný se zavázal je splatit nejpozději do 9. 9. 2017, což neučinil, když nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka prozkoumala úvěryschopnost žalovaného. [příjmení] úvěru byla poukázána na účet žalovaného [bankovní účet]. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2021. Žalovaná částka sestává pouze z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 700 Kč a z dlužného zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti [anonymizováno]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne 11. 10. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 5. Dne 10. 8. 2017 uzavřel distančním způsobem žalovaný jako [anonymizováno] s právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) jako úvěrujícím smlouvu o [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 700 Kč a žalovaný se zavázal je splatit nejpozději do 9. 9. 2017, což neučinil, když nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka prozkoumala úvěryschopnost žalovaného. [příjmení] úvěru byla poukázána na účet žalovaného [bankovní účet]. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 uzavřenou s původní věřitelkou. Žalovaný nesplatil úvěr ani ve lhůtě splatnosti a ani později po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 13. 4. 2021. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru učinil soud tento právní závěr: 7. Podle § 2395 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s původní věřitelkou jako úvěrující smlouvu o [anonymizováno] podle § 2395 a násl. o.z. Povinnost vrátit [anonymizováno] původní věřitelce, resp. po postoupení pohledávek žalobkyni, nesplacenou jistinu úvěru žalovanému plyne z ustanovení § [číslo] ve spojení s § 2399 o.z., když žalobkyně nabyla pohledávku v souladu s § 1879 o.z. Žalovaný na svoji obranu neuvedl ničeho, ani nepředložil soudu žádné důkazy k prokázání skutečnost, že [anonymizováno] byl splacen. Soud tedy vyšel pouze z důkazů předložených žalobkyní. 10. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 700 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.