5 C 114/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 4 000 Kč s příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, a to převodem na účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky vrátit do 11. 12. 2014, což tak neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. Žalovaný je státním občanem České republiky, žalobkyně je právnickou osobou se sídlem Republika Kypr. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Žalovaný podal dne 28. 4. 2022 proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor (elektronický platební rozkaz ze dne 28. 4. 2022, č. j. EPR 86766/2022-5). V odporu žalovaný uvedl, že o dané částce vůbec neví, netuší z čeho dluh vznikl. Žalobkyně se k jednání dostavila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného dne 25. 10. 2014. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do 11. 12. 2014 (Prohlášením stávajícího klienta; Potvrzením o provedené platbě; Fakturou [číslo] Sdělením [anonymizováno] k účtu č. [bankovní účet]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 21. 12. 2017, přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 18. 1. 2018 sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018; Podacím archem ze dne 26. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne 2. 4. 2020, žalovaný neuhradil ničeho (Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2020; Podacím archem ze dne 7. 4. 2020). Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný platně uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, přičemž právní předchůdkyně převedla na účet žalovaného peněžní prostředky, jež se žalovaný zavázal vrátit do 11. 12. 2014. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé) dle § 14b a.t. a jednoho úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ve spojení s § 7 a.t. ve výši 1 000 Kč (účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a jedné náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.