5 C 131/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (domáhala na žalovaném zaplacení 8 506,18 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], [IČO] (jejíž nástupnická společnost byla [právnická osoba]) (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 2. 2019 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 904 Kč. Jelikož žalovaný nehradil na svůj dluh řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného prohlásila za okamžitě splatný ke dni 20. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Francie s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem poskytování služeb (tj. bankovních služeb) v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když účastnící ve stanovené lhůtě na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nijak nereagovali, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně 18. 2. 2019 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 844 Kč s úrokem ve výši 9,9 % ročně (Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 18. 2. 2019; Akceptací smlouvy o půjčce ze dne 18. 2. 2019). Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny či dalších poplatků déle než 30 dnů ze strany žalovaného, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od předmětné smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení dluhu (Produktovými a všeobecnými podmínkami [právnická osoba]). Žalovaný nehradil na svůj dluh řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila a požadovala okamžitou úhradu dlužné částky (Výzvou ze dne 4. 2. 2020; Výpisy z účtu; Odstoupením od smlouvy ze dne 20. 2. 2020). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021; Seznamem postoupených pohledávek; Potvrzením o úplatě; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2021). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (Výzvou k plnění ze dne 17. 1. 2022; Podacím lístkem ze dne 17. 1. 2022). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný ničeho nedoložil, soud tak vycházel z důkazů navržených a předložených žalobkyní. 8. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.), kdy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách. Protože žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy v souladu s čl. 7 Produktových podmínek odstoupila a požadovala po žalovaném úhradu celé dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 9. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 o.z., přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 180/2013 Sb., včetně smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 506,18 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.