5 C 150/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 2. 2015, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do data splatnosti, kterým byl určen den 1. 3. 2015. Dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovanou, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ničeho. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, žalovaná je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti a žalovaná se zavázala do data splatnosti, tj. do 27. 2. 2015 peněžní prostředky vrátit, což žalovaná stvrdila svým podpisem (Prohlášením [číslo]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 21. 12. 2017, přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalované dopisem ze dne 18. 1. 2018 sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 vč. Podacího archu ze dne 22. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne 5. 6. 2020, žalovaná neuhradila ničeho (Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 5. 6. 2020 vč. Podacího archu ze dne 10. 6. 2020). Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná platně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, což stvrdila podpisem na předmětné smlouvě, současně s tím se v této smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit do 27. 2. 2015. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z., což bylo žalované oznámeno. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.“) z tarifní hodnoty 5 000 Kč, sestávající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé; výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.