5 C 182/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 12. 2021 domáhala po žalovaném shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se v této smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 19 017 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 684 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 29. 10. 2020. Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně, když uhradil částku ve výši 6 840 Kč a k úhradě mu zbyla žalovaná částka s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ke dni 18. 12. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalobkyni žalovanou částku dosud neuhradil, přestože byl k její úhradě vyzván předžalobmí upomínkou. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice a žalovaný je státním občanem Slovenska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas již v žalobě samotné, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. 5. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela s žalovaným dne 5. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 19 017 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5. 9. 2019). 7. Žalovaný na úvěr částečně hradil (tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021). 9. Dále má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného (zjištěno z karty zákazníka). 10. Předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 9. 11. 2021). 11. S ohledem na výše uvedené soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 5. 9. 2019 poskytnuta v hotovosti částka 22 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 19 017 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný uhradil pouze část úvěru, a to částku ve výši 6 840 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem vyzván k úhradě dluhu, avšak dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 13. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. 15. Dle § 86 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle odst. 2) shora cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovená rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 18 819,25 Kč, představující dluh na jistině úvěru. Povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni poplatky ve výši 13 335,97 Kč, skládající se z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení, považuje soud smlouvu v této části za neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost, jakož i pro rozpor s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, poplatek není ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ administrativní poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným. 19. Soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Jinak řečeno, je-li sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně uvedeno, jaké protislužby se straně platící poplatek má oproti zaplacenému poplatku dostat. K úhradě případných nákladů za„ administrativní činnost“ a též ke generování zisku slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem účastník smlouvy výslovně sjednal, a soud žalovanému stanovil povinnost k jeho úhradě. Pokud věřitel poplatkem za administrativní činnost„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 29 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou vyšší, a dostává se z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.