5 C 199/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 820 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů nalézacího řízení, s tím, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 4. 6. 2020 do 11. 6. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb. Při zákonné denní sazbě 65 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za jeho provozování bez pojištění za uvedené období (8 dní) částku 520 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 8. 2. 2021. Žalobkyně požadovala rovněž částku ve výši 300 Kč, představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzýván. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl dopisem ze dne 25. 11. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 820 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného ([registrační značka], [VIN kód], TP [anonymizováno]) nebylo v období od 4. 6. 2020 do 11. 6. 2020 (tj. 8 dní) pojištěno, se splatností 60 dnů od doručení výzvy (Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP [číslo] úhradě příspěvku ze dne 25. 11. 2020). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (Upomínkou ze dne 4. 3. 2021; Upomínkou ze dne 1. 4. 2021 vč. dokladu o odeslání). 7. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon“) tím, že neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, kterou coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši dle ust. § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. v návaznosti na ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., sestávající ze základu příspěvku i nákladů na uplatnění práva podle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. a v návaznosti na ust. § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z částky 600 Kč, kterou je žalobkyně povinna doplatit na soudním poplatku podle výroku III. a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 820 Kč sestávající z částky 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 9. Výrok III. je v souladu s ust. položky 2 odst. 2 Sazebníku zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, kdy žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, neboť soud nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, když výše doplatku soudního poplatku byla stanovena do výše položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.