5 C 221/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 984 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že na základě vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku namísto stravy ze dne 7. 7. 2022 pod [číslo jednací] byl žalovaný povinen vrátit odpovídající výši příspěvku namísto stravy v Pobytovém středisku [obec] na adrese [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“). Žalovaný předmětnou částku nevrátil, a to ni v návaznosti na upomínky žalobkyně. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Běloruské republiky, jde tedy o věc s cizím prvkem. Soud posuzoval pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu a žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 7. Žalovaný pobýval v zařízení žalobkyně a byl mu vyplacen finanční příspěvek namísto stravy za období od 7. 6. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 1 984 Kč, přičemž tento příspěvek žalovaný osobně převzal dne 7. 6. 2022 (prokázáno výplatnicí ze dne 7. 6. 2022 podepsané žalovaným). Dne 7. 6. 2022 žalovaný odešel z [příjmení] [jméno] na dlouhodobé opuštění, čímž na příspěvek namísto stravy ztratil nárok. Žalovaný se do [příjmení] [jméno] vrátil dne 7. 7. 2022. Žalovanému bylo dne 7. 7. 2022 ukončeno poskytování služeb v [příjmení] [jméno] z důvodu odchodu na adresu do soukromí (tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]), o čemž byl vyrozuměn (prokázáno oznámením o ukončení poskytování služeb v [příjmení] [jméno]). Žalovaná částka ve výši 1 984 Kč představuje finanční příspěvek namísto stravy za 14 neobydlených dnů (prokázáno vyúčtováním, vč. podrobného rozpisu, oznámením o ukončení poskytování služeb). Vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku bylo provedeno dne 7. 7. 2022. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 15. 7. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě vč. dodejky). 8. Dle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1991 Sb. o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení poskytne a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a zákona o azylu. Dle odst. 4 s ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (odstavec 3). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží. Finanční příspěvek se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení. 9. Nárok žalobkyně tak byl posouzen dle § 42 odst. 1, 4 zákona o azylu, neboť v řízení bylo prokázáno, že částka odpovídající příspěvku namísto stravy, kterou žalovaný neobydlel, byla 1 984 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a contrario, neboť žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala. 12. Dále soud rozhodoval o poplatkové povinnosti. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o SOP“), uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému, a to dle § 2 odst. 3 zákona o SOP, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku pak vychází z položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o SOP. 13. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Místo plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř.