5 C 286/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 3. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť žalovaný, jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo TP vozidla [anonymizováno], neměl v rozporu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období ode dne 4. 8. 2019 do dne 31. 12. 2019, tedy 150 dní a dále ode dne 1. 1. 2020 do dne 26. 2. 2020, tedy 57 dní k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, avšak uvedené vozidlo bylo evidováno v registru vozidel jako provozované. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvků ve výši 9 750 Kč, dále ve výši 3 705 Kč a v obou případech rovněž poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč se splatností 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost uvedených částek nastala dne 19. 4. 2020 a 15. 12. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobními výzvami, avšak žalovaný dlužné částky dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s místem podnikání v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána sídlem žalovaného v souladu s čl. 4 a čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaný byl dopisem ze dne 5. 3. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 9 750 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného ([registrační značka], [VIN kód], číslo TP vozidla [anonymizováno]) nebylo v období ode dne 4. 8. 2019 do dne 31. 12. 2019 (tj. 150 dní) pojištěno, se splatností 30 dnů od doručení výzvy, tj. 150 dní x 65 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou [číslo] k úhradě příspěvku ze dne 5. 3. 2020 vč. informace ČP o vhození zásilky do schránky; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou ze dne 1. 7. 2020; Předžalobní upomínkou ze dne 10. 11. 2021 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 7. Dále byl žalovaný dopisem ze dne 1. 10. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 4 005 Kč do garančního fondu ČKP, neboť uvedené vozidlo nebylo pojištěno v období ode dne 1. 1. 2020 do dne 26. 2. 2020 (tj. 57 dní), se splatností 60 dnů od doručení výzvy, tj. 57 dní x 65 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou [číslo] k úhradě příspěvku ze dne 1. 10. 2020; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou ze dne 21. 1. 2021; Předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2021 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 8. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon“) tím, že neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, kterou coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zákona a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. příspěvek za každý den porušení této povinnosti. 9. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud přiznal žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., včetně nákladů žalobkyně uplatněné v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 300 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 055 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně.