5 C 287/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 6. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 005 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ode dne 28. 5. 2020 do dne 9. 8. 2020 a ode dne 23. 2. 2021 do dne 11. 3. 2021 k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 4 810 Kč, dále příspěvku ve výši 895 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 2x po 300 Kč, a to vždy se splatností 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost poplatků nastala dne 8. 2. 2021 a dne 3. 7. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jednotlivých dlužných částek předžalobní upomínkou, avšak žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 7. Žalovaný byl dopisem ze dne 25. 11. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 4 810 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného (RZ: 1SK8887, [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]) nebylo v období ode dne 28. 5. 2020 do dne 9. 8. 2020 (tj. 74 dní) pojištěno, se splatností 60 dnů od doručení výzvy, tj. 74 dní x 65 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou [číslo] k úhradě příspěvku ze dne 25. 11. 2020; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou ze dne 4. 3. 2021; II. upomínkou ze dne 1. 4. 2021 vč. vrácené doručenky ČP; Výzvou [anonymizováno] k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 2. 2022; Předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2022 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 8. Dále byl žalovaný dopisem ze dne 19. 4. 2021 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 895 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného (RZ: [anonymizováno], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]) nebylo v období ode dne 23. 2. 2021 do dne 11. 3. 2021 (tj. 17 dní) pojištěno, se splatností 60 dnů od doručení výzvy, tj. 17 dní x 35 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou [číslo] k úhradě příspěvku ze dne 19. 4. 2021; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou ze dne 21. 7. 2021; II. upomínkou ze dne 19. 8. 2021 vč. vrácené doručenky ČP; Výzvou [anonymizováno] k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 2. 2022; Předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2022 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 9. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon“) tím, že neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, kterou coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zákona, dále § 2 odst. 1 písm. f) a h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., včetně nákladů žalobkyně uplatněné v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 300 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 005 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně.