5 C 3/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení 1 485 Kč za dlužné televizní poplatky, které byl žalovaný povinen zaplatit v období [číslo]. Součet nezaplacených poplatků tak činí 1 485 Kč (tj. 135 Kč x 11 měsíců). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Nigérie s bydlištěm v České republice. Mezinárodní pravomoc zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného, a to v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl žalobkyní vyzván k přihlášení poplatníka televizních poplatků, případně aby čestně prohlásil, že není vlastníkem televizního přijímače. Pro případ, že se žalovaný nijak nevyjádří, bude žalobkyní zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Žalovaný se do určené lhůty nevyjádřil, na základě čehož byl žalobkyní zařazen do předmětné evidence a vznikla mu povinnost měsíčně hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč (Výzvou ze dne 23. 4. 2019; Oznámením o zařazení do evidence plátců televizního poplatku ze dne 28. 8. 2019). Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, kdy za období [číslo] neuhradil televizní poplatek. Žalovaný ani po výzvě k zaplacení dlužných televizních poplatků neuhradil ničeho (Výzvou k uhrazení dluhu ze dne 8. 3. 2021 vč. doručenky; Výzvou k uhrazení dluhu ze dne 18. 5. 2021 vč. doručenky; Výzvou k uhrazení dluhu ze dne 29. 1. 2021vč. doručenky). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaný je poplatníkem dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), přičemž dle § 2 odst. 2 zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Zákon konstruuje povinnost platit televizní poplatek jako povinnost založenou pouhým držením televizního přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem. Žalovaný tedy byl povinen v daném období hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž neprokázal, že by za uvedené období poplatek v této výši měsíčně hradil. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 10 zákona ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž úrok z prodlení byl žalobkyní požadován za období vždy od prvého dne prodlení s platbou každého jednotlivého poplatku do dne podání žaloby. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 485 Kč za dva úkony po 200 Kč převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé dle § 14b odst. 1 a.t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 126 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.