5 C 341/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 8. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila smlouvou o zápůjčce ze dne 14. 5. 2015, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit s poplatkem do data splatnosti, kterým byl určen den 30. 5. 2015. Dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, a to převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal do data splatnosti, tj. do 30. 5. 2015 peněžní prostředky vrátit (smlouvou o zápůjčce, příkazem k úhradě na částku 1 500 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 21. 12. 2017, přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 15. 1. 2018 sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017; Oznámením o postoupení pohledávky ze 15. 1. 2018 vč. Podacího archu ze dne 18. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne 10. 4. 2018, žalovaný neuhradil ničeho (Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 10. 8. 2018). 7. Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný platně uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, současně s tím se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit s poplatkem do 30. 5. 2015. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o. z., což bylo žalovanému oznámeno. 8. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 1 500 Kč, a to 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé; výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.