6 C 14/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasový poplatek za jeden rozhlasový přijímač. Žalovaná tento poplatek, který činí 45 Kč za jeden přijímač měsíčně, za období od července 2019 do června 2022 neuhradila, a to ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 odst. 1 o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se dne 1. 12. 2013 stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky za jeden rozhlasový přijímač, a to se splatností vždy k 15. dni prvního měsíce kalendářního čtvrtletí, když poplatek činí 45 Kč měsíčně za jeden rozhlasový přijímač. Žalovaná povinnost hradit poplatky neplnila, když neuhradila rozhlasové poplatky za období od července 2019 do června 2022 v celkové výši 1 620 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ani přes výzvu žalované. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Žalované vznikla povinnost hradit rozhlasový poplatek, když se od 1. 12. 2013 se dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), stala poplatníkem rozhlasového poplatku s jedním rozhlasovým přijímačem. Výše rozhlasového poplatku činí dle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích od 13. 9. 2005 dosud částku 45 Kč měsíčně za jeden přijímač. Žalovaná přes výzvu žalobkyně rozhlasový poplatek neuhradila, tudíž se dostala dle ust. § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). Důvodné žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.