9 C 304/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou došlou dne 1.7.2021, domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8.10.2018 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí dne 7.9.2018 na její bankovní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7.10.2018 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž došlo ke zřízení jejího uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala. Žalovaná úvěr ke dni splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 2.2.2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde o návrh formulářové smlouvy, ve které je na straně zapůjčitele uvedena právní předchůdkyně žalobkyně, a na straně vydlužitele žalovaná, jež je identifikována jménem a příjmením [celé jméno žalované], [rodné číslo], adresou, telefonním [číslo] e-mailovou adresou [email]. Dle tohoto návrhu smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat žalované poskytnout peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru a žalovaná se pak měla zavázat zápůjčku s příslušeným poplatkem do termínu splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Celková výše zápůjčky činí 8 000 Kč, datum poskytnutí zůstává nevyplněno, poplatek za zápůjčku 0 Kč, doba trvání zápůjčky 30 dní, zápůjční úroková sazba 0 %, termín splatností 7.10.2018, celková částka k úhradě 8 000 Kč, RPSN 0 %. Smlouva není podepsána ani jednou smluvní stranou, datum 7.9.2018 (Smlouvou o spotřebitelském úvěru). Tytéž informace ohledně popisu základních vlastností spotřebitelského úvěr vyplývají z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Formulář taktéž není podepsán ani jednou smluvní stranou, datum 7.9.2018 (Formulářem). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 včetně přílohy [číslo]„ Seznam pohledávek“, řádek pod referenčním [číslo] soud zjistil, že pohledávka ve výši 16 871,25 Kč za žalovanou, byla postoupena na žalobkyni (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 včetně přílohy [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021, který byl podán na poštu téhož dne (Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021, podacím lístkem). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2.2.2021 (Předžalobní upomínkou ze dne 2.2.2021). Ze žádosti o součinnost ze dne 27.9.2021 se podává, že soud požádal [právnická osoba] o sdělení, kdo byl majitelem bankovního účtu [číslo] ke dni 7.9.2018 (Žádostí o součinnost ze dne 27.9.2021). Z odpovědi [právnická osoba] na žádost zdejšího soudu o součinnost, ze dne 11.10.2021, se podává, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 7.9.2018 [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. [příjmení] 8 000 Kč nebyla ve prospěch tohoto účtu pod [variabilní symbol] připsána ([právnická osoba] ze dne 11.10.2021). Z výseku tabulky plateb se podává, že dne 7.9.2018 byla ve prospěch účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] provedena platba ve výši 8 000 Kč (výsekem tabulky). V řízení byla prokázána existence návrhu formulářové smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nebylo však prokázáno, že s nimi žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalovanou skutečně seznámila a tedy ani to, že k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou skutečně došlo. Proces uzavírání smlouvy taktéž zůstává pouze v rovině žalobních tvrzení a nijak nevyplývá ze žalobkyní předložených důkazů. Žalobkyně rovněž neprokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalované, a to ani přes výzvu soudu žalobkyni do datové schránky doručené dne 8.12.2021. V řízení dále nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 8 000 Kč na bankovní účet žalované, neboť dle odpovědi [právnická osoba] účet, na který měla být částka zaslána, prokazatelně k předmětnému dni patřil jiné osobě. Dodat je třeba, že tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o. s. ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). V řízení byly provedeny všechny účastníky navržené důkazy, které byly pro rozhodnutí soudu podstatné. Z důkazů shora neuvedených nebylo zjištěno pro věc nic podstatného. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání úvěr a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož úvěr poskytla právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, šlo podle ustanovení § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně se žalovanou smlouvu o úvěru uzavřela, ani že danou částku na její bankovní účet skutečně odeslala. Pro úplnost soud dodává, že, i pokud by měl za prokázané, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena byla, musel by smlouvu o úvěru považovat dle III. ÚS 4129/2019 za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Především vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, že částku 8 000 Kč na bankovní účet žalované právní předchůdkyně žalobkyně skutečně odeslala, nebylo tak možné nárok posoudit ani dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 o. z., a násl.). Z těchto důvodů soud o nároku žalobkyně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly.