11 C 1/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 10. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,86 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč z titulu neuhrazených [anonymizováno] poplatků za období od prosince 2021 do června 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se dne 1. 5. 2021 přihlásila do příslušné evidence držitelů [anonymizováno] přijímače jakožto poplatník [anonymizováno] poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za prosinec 2021 až červen 2022. Takto jí vznikl dluh celkem v částce 945 Kč (135 Kč (7). Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Soud věc posoudil po právní stránce dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Podle citovaných ustanovení zákona se osoba, která vlastní [anonymizováno] přijímač, stává poplatníkem [anonymizováno] poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí [anonymizováno] poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Žalovaná dlužnou částku ve výši 945 Kč přes výzvu žalobkyně nezaplatila, žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat tuto částku u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se do prodlení s jednotlivými platbami dostala vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni 14. 10. 2022 (tj. ke dni podání žaloby) činí 60,86 Kč. Na základě výše uvedeného soud žalobě v převážné části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 7. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tento nárok nevyplývá z žádného právního předpisu. Žalobkyně dovozuje tento nárok z rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Zde však tato povinnost ujednána není, žalovaná navíc ani není smluvní stranou této dohody. Pro úplnost soud poznamenává, že z rámcové dohody ani takový závazek žalované vyplývat nemůže, neboť rámcová dohoda nezakládá závazkový poměr, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají; smyslem rámcové dohody je stanovit pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy uzavřené v budoucnu na jejím základě (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne 31. 5. 2016 pod sp. zn. [spisová značka]). Tento závěr dopadá i na rámcové dohody uzavřené v zadávacím řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť právní povaha uzavřené rámcové smlouvy je stále stejná bez ohledu na to, jaký smluvní proces předcházel jejímu uzavření. Proto soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony (100 Kč). 9. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem [název soudu] ze dne 24. 7. 2013 pod sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení [anonymizováno] poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.