11 C 298/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 6. 2022 domáhal vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci částku 27 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o dlouhodobém pronájmu osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], kdy dohodou ze dne 5. 1. 2018 byla smlouva ukončena, přičemž žalovanému vznikl dluh za nájemné ve výši 25 600 Kč. Žalobce zároveň nechal žalovaného užívat mobilní telefonní číslo + [tel. číslo] 006, které bylo vedeno na jméno žalobce. Za čtyři měsíce užívání vznikl žalovanému dluh za užívání uvedeného telefonního čísla ve výši 2 200 Kč. Žalovaný uznal dne 5. 1. 2018 svůj dluh vůči žalobci jak z titulu užívání osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve výši 25 600 Kč, tak z titulu užívání telefonního čísla + [tel. číslo] 006 ve výši 2 200 Kč. V uznání dluhu ze dne 5. 1. 2018 se žalovaný zavázal uhradit žalobci celkovou částku 27 800 Kč, nejpozději do 30. 11. 2018. Ve stanovené lhůtě však svůj dluh neuhradil. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobce i žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání nařízenému na 31. 1. 2023 řádně předvoláni, avšak ani jeden z nich se bez omluvy nedostavil. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce byl k nařízenému prvnímu jednání ve věci předvolán prostřednictvím své původní zástupkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, jíž bylo předvolání doručeno do její datové schránky již dne 1. 12. 2022, avšak teprve dne 13. 1. 2023 došlo soudu sdělení o ukončení jejího zastupování žalobce, kdy ve sdělení uvedla, že o termínu jednání ve věci byl žalobce informován. Přitom podle § 28 odst. 2 o. s. ř. platí, že odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Soud proto žalobce k nařízenému jednání znovu nepředvolával, neboť jednak mu bylo předvolání řádně doručeno ještě prostřednictvím jeho bývalé zástupkyně, jednak bývalá zástupkyně žalobce soudu výslovně sdělila, že o termínu jednání ve věci byl žalobce informován. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobcem, které byly u jednání provedeny. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů, kdy dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z uznání dluhu ze dne 5. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uznal dne 5. 1. 2018 svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 27 800 Kč, a to jak z titulu užívání osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve výši 25 600 Kč, tak z titulu užívání telefonního čísla + [tel. číslo] 006 ve výši 2 200 Kč. V uznání dluhu ze dne 5. 1. 2018 se žalovaný zavázal uhradit žalobci celkovou částku 27 800 Kč nejpozději do 30. 11. 2018. 6. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 5. 5. 2022 včetně podacího lístku ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 27 800 Kč v náhradní lhůtě nejpozději do 20. 5. 2022, kdy výzva mu byla ze strany bývalé zástupkyně žalobce zaslána prostřednictvím [anonymizováno], s.p. dne 5. 5. 2022. 7. Soud provedl v řízení všechny důkazy navržené žalobcem, kdy žalovaný žádné důkazy nenavrhl a k žalobě se nevyjádřil. Tyto důkazy soud hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že těmito důkazy byla prokázána všechna tvrzení v žalobě obsažená. Soud pak nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalovaný uznal dne 5. 1. 2018 svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 27 800 Kč, a to jak z titulu užívání osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve výši 25 600 Kč, tak z titulu užívání telefonního čísla + [tel. číslo] 006 ve výši 2 200 Kč, a že se žalovaný zavázal uhradit žalobci celkovou částku 27 800 Kč nejpozději do 30. 11. 2018. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal dne 5. 1. 2018 svůj dluh vůči žalobci jak z titulu užívání osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve výši 25 600 Kč, tak z titulu užívání telefonního čísla + [tel. číslo] [anonymizováno] ve výši 2 200 Kč. V uznání dluhu ze dne 5. 1. 2018 se žalovaný zavázal uhradit žalobci oba uvedené dluhy, tedy celkovou částku ve výši 27 800 Kč, a to nejpozději do 30. 11. 2018. Ve stanovené lhůtě však žalovaný svůj dluh žalobci neuhradil. Soud nárok žalobce posoudil podle § 2053 o. z. z titulu uznání dluhu písemným prohlášením ze strany žalovaného. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal, uznání učinil písemně a je v něm jasně stanoven důvod dluhu a jeho výše, a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost vůči žalobci splnil dobrovolně, soud žalobci proto nárok na zaplacení žalované částky přiznal. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne její splatnosti, která byla stanovena v uznání dluhu do 30. 11. 2018, ocitl se ode dne následujícího, tj. ode dne 1. 12. 2018 v prodlení s úhradou peněžitého dluhu dle § 1968 o. z., a soud proto žalobci přiznal též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 562 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 112 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, kterou byl žalobce zastoupen do 13. 1. 2023, tedy nákladů za úkony učiněné za žalobce advokátkou do tohoto data, a které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 800 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 1 110 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 18. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.