12 C 113/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 17. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 16 000 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů řízení ve výši 6 934 Kč. Předmětem řízení je zaplacení částky 16 000 Kč, žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalovaný, je právní nástupce původního věřitele společnosti [právnická osoba] (na základě smlouvy o postoupení pohledávek instituce [právnická osoba] [IČO] jako postupitele a žalobkyně jako postupníka), který jako„ instituce“ uzavřel dne 11. 12. 2020 s žalovaným dálkovým přístupem smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka nejprve ve výši 6 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], [variabilní symbol], která měla být splacena nejpozději dne 10. 2. 2021, tato byla následně navýšena na celkovou částku 16 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřel dne 29. 3. 2017 žalovaný s institucí a celková částka měla být splacena nejpozději dne 3. 4. 2021. Žalobkyně požadovala částku z titulu bezdůvodného obohacení a žádala soud, aby učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda byla v měsíci prosinci roku 2020 provedena platba na tento účet. Žalovaný do data splatnosti ani k upomínce právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 9. 2022 ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), žalovaný si písemnost připravenou nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, písemnost se tak považuje za doručenou. 3. Soud usnesením ze dne 17. 5. 2022 pod č. j. 12 C 113/2022-10 žádal instituci [právnická osoba] o sdělení majitele shora uvedeného čísla účtu, následně obdržel vyjádření instituce, že majitelem účtu k datu 12. 6. 2022 je žalovaný. 4. Soud nařídil jednání na den 21. 2. 2023, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 2 o. s. ř. <b>5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.</b> 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že instituce jako právní předchůdce žalobkyně se zavázala k poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 6 000 Kč. Soud má za doložené výpisem z účtu [číslo] vedeného [právnická osoba], že platbu ve výši 6 000 Kč instituce (žalobkyně) převedla bezhotovostně na shora uvedený účet žalovaného (původní jistinu). Dále ze smlouvy o úvěru shodného číselného označení bylo zjištěno, že se instituce zavázala poskytnout spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr v celkové výši 16 000 Kč (navýšenou jistinu), RPSN 108,4 %, úrokovou sazbou 0 % p. a., zápůjční úrokovou sazbou 0,00 Kč p. a., se splatností do 3. 4. 2021 na účet žalovaného. Soud má za doložené výpisem z účtu [číslo] vedeného [právnická osoba], že platbu, tj. doplatek ve výši 10 000 Kč instituce (žalobkyně) bezhotovostně převedla na účet žalovaného. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel (podmínky úvěru), uzavřením smlouvy o úvěru potvrdil, že se seznámil s obsahem smlouvy, s obchodními podmínkami instituce, jenž tvoří její nedílnou součást. Ze smlouvy o postoupení má soud za doložené právní nástupnictví žalobkyně. Žalobkyně doložila jako přílohu návrhu žaloby přípis Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2021, kterým bylo sděleno žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni jako postupníka, číslo smlouvy [číslo], ve výši 18 966 Kč (neuhrazené navýšené jistiny ve složení 16 000 Kč + úroky z prodlení). 7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 8. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Soud pro úplnost dodává, že je to žalobkyně, v této věci zastoupená právním zástupcem, kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, je v rozporu se zásadami procesní ekonomie a hospodárnosti, aby žalobkyně opakovaně v řízeních s předmětem peněžitého plnění žádala soudy o oslovení různých bank s dotazem, zda byla platba poukázána a zda je majitelem těchto účtů konkrétní žalovaný jako účastník řízení. Žalobkyně v těchto řízeních přistoupila k závazkům jako postupník a přebírá tak na sebe riziko, že břemeno tvrzení unese a není poctivé požadovat po soudu, aby napravoval důkazní pasivitu a vyhledával důkazy na podporu tvrzených skutečností žalobkyní. 9. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s institucí, právní předchůdkyně žalobkyně, smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel půjčku ve výši 16 000 Kč bezhotovostně. Žalovaný peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil. 10. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalovaný uzavřel s institucí spotřebitelskou smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. („o. z.“), čímž se instituce zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného (jako úvěrovaného, spotřebitele), bezhotovostně peněžní prostředky a spotřebitel (žalovaný) se zavázal vrátit peněžní prostředky k datu splatnosti. Následně byla dne 29. 3. 2021 tato pohledávka za žalovaným postoupena institucí na žalobkyni. V souladu s § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku, či její část, postoupit jako postupitel, a to i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, je v prodlení s placením dluhu a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t. z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 252 Kč ve výši 252 Kč (ve výpočtu soudní poplatek 800 + odměna 3 x 300 + režijní paušál 3 x 100 = 2 000 Kč základ daně x 21 % DPH v součtu činí 2 252 Kč včetně DPH). 13. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.