12 C 277/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 904 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku společně s úroky v celkové výši 37 500 Kč uhradit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru, když žalovaný byl v prodlení s placením šesti měsíčních splátek a přestože byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů k její úhradě, dlužnou splátku neuhradil. Žalobkyně odeslala žalovanému upomínku a oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 25. 4. 2023, jehož součástí byla i předžalobní výzva. Žalovaný byl ke dni podání žaloby v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 23 619 Kč, kdy tato částka se skládala ze zesplatněné jistiny ve výši 18 419 Kč a neuhrazených splátek úvěru ve výši 5 200 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá neuhrazeného smluvního úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni 25. 4. 2023 ve výši 1 813 Kč a dále z dlužné jistiny úvěru od 26. 4. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení od 26. 4. 2023 do zaplacení, smluvních pokut ve výši 2 994 Kč (za 6 neuhrazených splátek po 499 Kč) a ve výši 991 Kč (kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do 6. 6. 2023) a účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne 9. 5. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouvou o spotřebitelském úvěru), na základě které byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr, když žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dne 16. 5. 2022 částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet zákazníka a zbytek ve výši 2 500 Kč převedl na účet zprostředkovatele jako jeho provizi (dokladem o úhradě). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, tedy celkem částku ve výši 37 500 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20. 6. 2022 Smluvní úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou jednotlivou splátkou, s jejíž úhradou by se ocitl žalovaný v prodlení, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru po jeho zesplatnění (smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, sazebníkem, předpisem úhrad). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění Úvěru, přičemž okamžik splatnosti neuhrazeného zůstatku úvěru nastal po uplynutí stanovené lhůty (upomínkami ze dne 25. 2. 2023 a ze dne 25. 3. 2022, oznámením o zesplatnění). Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaný povinen uhradit žalobci částku 100 Kč (obchodními podmínkami, sazebníkem). Žalovaný je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 27 904 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 21 806 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do zesplatnění úvěru ve výši 1 813 Kč, smluvních pokut za 6 neuhrazených splátek po 499 Kč, celkem ve výši 2 904 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění úvěru kapitalizované ke dni 6. 6. 2023 částkou 991 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč (výkazem o průběhu splátek, označeným jako [příjmení] smlouvy a tabulkou umoření). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl žalobkyni vrátit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v plné výši, soud mu tuto povinnost uložil rozsudkem. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, ocitl se v prodlení, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky také úroky z prodlení dle ust. § 1968 a § 1970 o.z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího splatnosti žalované částky. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 569 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 117 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 904 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.