17 C 205/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 6. 2023 domáhala vyklizení žalované z bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemcích parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], k.ú. [část obce] („ byt“). Uvedla, že vlastníkem bytu jsou manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 20. 10. 2020 uzavřeli vlastníci s žalobkyní nájemní smlouvu, kterou vlastníci byt pronajali žalobkyni s tím, že je žalobkyně oprávněna byt dále podnajímat. Nájem si strany sjednaly na dobu určitou, a to od 4. 12. 2020 do 31. 12. 2023. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 4. 2021 smlouvu o podnájmu bytu, na základě které byla žalovaná oprávněna byt užívat do 30. 4. 2022. Dodatkem [číslo] z 7. 4. 2022 účastníci prodloužili dobu podnájmu do 30. 4. 2023, přičemž tímto den podnájem skutečně skončil. Žalovaná však do podání žaloby byt nevyklidila a ani s žalobkyní nekomunikuje a je v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vlastní byt (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Ohledně tohoto bytu uzavřeli nájemní smlouvu s žalobkyní, kterou jí byt pronajali na dobu určitou od 4. 12. 2020 do 31. 12. 2023 Součástí smlouvy bylo i ujednání o oprávnění žalobkyně byt, včetně vybavení, podnajímat třetím osobám (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 20. 10. 2020). Žalobkyně poté uzavřela dne 19. 4. 2021 se žalovanou smlouvu o podnájmu bytu na jeden rok, s počátek podnájmu dne 20. 4. 2021 a koncem stanoveným na den 30. 4. 2022 (prokázáno smlouvou o podnájmu bytu [číslo] ze dne 19. 4. 2021). Následně došlo dohodou účastníků k prodloužení podnájmu bytu o jeden rok. Podnájem tedy skončil ke dni 30. 4. 2023 (prokázáno dodatkem [číslo] ke smlouvě o podnájmu bytu [číslo] ze 7. 4. 2022). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Žalobkyně a vlastníci bytu uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. o.z., na základě které se žalobkyně stala nájemnicí uvedeného bytu. Následně uzavřela se souhlasem vlastníků žalobkyně s žalovanou smlouvu o podnájmu bytu podle § 2274 a násl. o.z., kterou dala žalované byt do podnájmu. Podnájem bytu skončil uplynutím sjednané doby dne 30. 4. 2023. Žalované tak odpadl právní důvod užívání bytu, avšak byt nadále užívá. Žalobkyni jako nájemkyni bytu svědčí právo na vyklizení bytu vůči žalované podle § 2211 o. z. a § 1044 o. z. ve spojení s § 1040 o. z. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná byt vyklidila a odevzdala žalobkyni, soud proto žalobě zcela vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované byt vyklidit. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona o.s.ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč. Soud aplikoval § 9 odst. 1 a.t., neboť hodnotu nemovitosti, jež má být vyklizena, by šlo zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.