17 C 9/2023-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 53 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 900,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 482,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným. Žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba], po uzavření smlouvy celkem 9 050 Kč, poslední platba byla uhrazena [datum]. 2. Žalobkyně vzala dne [datum] žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši 261,28 Kč a úroků ve výši 14,93 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 6. [právnická osoba], jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % p.a.), administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč (20 % jistiny) a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč (40 % z jistiny za dobu celého trvání smlouvy), a to v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč (tj. celkem 63 000 Kč). Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 206,15 % Smlouva byla uzavřena na dobu 60 týdnů (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] z [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně s žalovaným vyplnila kartu zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým podpisem stvrdil v čestné prohlášení, že žije se svými rodiči a na bydlení přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně. Další osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) byly v kartě zákazníka vyčísleny souhrnnou částkou na 6 000 Kč (aniž byly dokládány), žalovaný pracoval jako pracovník v dřevovýrobě u zaměstnavatele [právnická osoba], s měsíčním průměrným čistým příjmem ve výši 23 000 Kč. Dle založené pracovní smlouvy měl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum], zároveň dokládal výplatní pásky za březen až červen 2020 od téže společnosti s čistým příjmem, který se pohyboval od 21 508 Kč do 24 246 Kč. K ověření finanční situace byly dle karty zákazníka doloženy jen výplatní pásky, pracovní smlouva a čestné prohlášení, které se vztahovalo pouze k výdajům na bydlení (prokázáno zákaznickou kartou ze dne [datum], výplatními páskami, pracovní smlouvou z [datum] a čestným prohlášením z [datum]). 7. [právnická osoba], dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému na adresu ve smlouvě dne [datum]; v oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na pohledávku nic neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]). 8. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, („zákon“), na základě které [právnická osoba], poskytla žalovanému částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [právnická osoba], za poskytnutí částku ve výši 28 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 63 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč [právnická osoba], vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 18. Podle soudu [právnická osoba], zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dle § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně prokázala zkoumání příjmové stránky úvěruschopnosti žalované, zkoumání výdajové stránky se však soudu jeví jako nedostatečné (je uveden pouze celkový odhad výdajů žalované přičemž dokládány jsou pouze výdaje na bydlení čestným prohlášením žalovaného, aniž by bylo tedy zřejmé, z čeho se konkrétně skládají ostatní výdaje a aniž by žalobkyně tento údaj jakkoli ověřovala, např. výpisem z účtu), stejně tak není zjevné, zda a jaké vyvodil věřitel závěry ze skutečnosti, že dlužník měl uzavřenou pracovní smlouvu pouze na dobu určitou, která měla skončit dříve než doběhne splatnost úvěru. Soud však žalobkyni v tomto směru dále nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se takový postup jevil s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárný, v situaci, kdy soud shledal, že je předmětná smlouva absolutně neplatná z jiných (níže uvedených) důvodů. 19. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 206,15 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci 2020 8,53 %. Ve smlouvě byla tedy více než 24násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru se i v kontextu konkrétních okolností sjednání úvěru (doby splatnosti, půjčené částky a celkové ceny sjednané úhrady) jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Byť se uvedená judikatura vztahuje k otázce úroků a nikoli přímo RPSN jako takové, soud má