18 C 100/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované částky 14 378,95 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2019 [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaná mimo jiné zavázala dle smlouvy, pro případ prodlení s nesplacením jistiny, uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení (ta se skládala z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, celkem částka 74 992,18 Kč, dále jen„ nová jistina úvěru“). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2020, č. j. 26 C 451/2019-19, byla žalobkyni přiznána mimo jiné i smluvní pokuta (částka ve výši 14 623,05 Kč za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny do 5. 11. 2019). Prodlení žalované trvalo i po datu 5. 11. 2019. Dle žalobkyně ji tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty z nové jistiny úvěru i za následující období. V tomto řízení si tak žalobkyně nárokovala částku 14 378,95 Kč s příslušenstvím, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za období od 6. 11. 2019 do 8. 7. 2022. Žalovaná ničeho neuhradila i přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 4. Dne 8. 1. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, splatných ke každému 17. dni v měsíci. Spolu s jistinou se rovněž zavázala splatit i úrok ve výši 162,4 % p. a. Celkem tak měla žalovaná vrátit žalobkyni částku 191 412 Kč (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne 8. 1. 2019). 5. Zdejší soud vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalobkyni proti žalované v plném rozsahu. Jednalo se o spor ze stejné úvěrové smlouvy. Soud přiznal žalobkyni částku 76 390 Kč, úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 1. 2020, č. j. 26 C 451/2019-19). 6. Žalobkyně zaslala žalované dne 8. 7. 2022, prostřednictvím svého právního zástupce, předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 8. 7. 2022 s podacím archem). 7. Dne 23. 4. 2019 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění dluhu a vyzvala ji k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, úroků, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, celkem 76 390 Kč (viz oznámení ze dne 23. 4. 2019). 8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 8. 1. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které ji poskytla částku 60 000 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i úrok ve výši 162,4 % p.a. Celkovou částku ve výši 191 412 Kč měla žalovaná splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč ke každému 17. dni v měsíci. Zdejší soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, že žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Jednalo se o spor mezi stejnými účastníky ze stejné úvěrové smlouvy. Žalobkyni byla přiznána částka 76 390 Kč a úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta. Žalobkyně oznámila dne 23. 4. 2019 zesplatnění celého dluhu a dne 8. 7. 2022 ji zaslala předžalobní výzvu. Žalovaná ničeho neuhradila. 9. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). A dále se soud zabýval platností této smlouvy s ohledem na její mravnost dle ust. § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 588 o. z., a to z následujících důvodů. 12. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle výpisu z databáze [příjmení] činila obvyklá výše úroků úvěru s fixací sazby od jednoho roku pěti let včetně v době poskytnutí úvěru 8,30 % ročně. V projednávané věci pak sjednaný úrok ve výši 162,4 % p.a. přesahuje úrok obvyklý více než 19 krát. Nemravnost sjednaného úroku je tak v tomto případě zcela zjevná. 13. A jelikož soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou dle ust. § 588 o. z. z důvodu, že se smlouva, dle názoru soudu, příčí dobrým mravům a zjevně tak narušuje veřejný pořádek, když žalobkyně zpoplatnila předmětný úvěr úrokem, který převyšuje běžný úrok více než 19 krát, posoudil soud práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 a násl. o. z., neboť se mu dostalo plnění, na základě neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Smlouva byla shledána neplatná jako celek. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za období od 6. 11. 2019 do 8. 7. 2022. 14. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v plném rozsahu (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.