22 C 289/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným dne 11. 8. 2021 ve znění smlouvy ze dne 6. 9. 2021 a povinnost zaplatit žalobkyni 2 384 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 6. 1. 2023 v reakci na výzvu soudu uvedla, že nemá důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně proto vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč a nově požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 16 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 555,18 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 5. Zdejší soud usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 9. 2. 2023, řízení částečně zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 7. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne 11. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru shodného čísla ze dne 6. 9. 2021, v níž se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku [anonymizováno] vrátit do 10. 9. 2021 (smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 11. 8. 2021, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 6. 9. 2021). 8. [anonymizováno] dne 11. 8. 2021 odeslala na účet žalovaného částku 2 200 Kč, dne 27. 8. 2021 částku 5 800 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 3. 9. 2021 částkou 6 000 Kč (výpisy z účtu [anonymizováno] vedeném u [právnická osoba]). 9. ZF dne 28. 9. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 322 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 272 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč. Dne 5. 10. 2021 opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 484 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 384 Kč a poplatků za upomínky ve výši 100 Kč [anonymizováno] rovněž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne 11. 10. 2021. Žalovaný však na výzvy nereagoval (upomínkou ze 28. 9. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 5. 10. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 11. 10. 2021). 10. [anonymizováno] a žalobkyně uzavřely dne 8. 11. 2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které následně došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2022 převedla [anonymizováno] na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (rámcovou smlouvu ze dne 8. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2022). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 2. 2022, přičemž žalovaný byl upozorněn, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat účelně vynaložené náklady, mezi které patří (mimo jiné): náklad ve výši 39 Kč za odchozí dopis, náklad ve výši 50 Kč za odchozí dopis doporučeně, náklad ve výši 72 Kč za odchozí telefonický hovor a náklad za osobní návštěvu ve výši 217 Kč (oznámením o postoupení pohledávek ze strany žalobkyně ze dne 11. 2. 2022, včetně podacího archu ze dne 14. 2. 2022, oznámením o postoupení pohledávek právní zástupkyní žalobkyně ze dne 11. 2. 2022). 11. Žalobkyně vyčíslila žalovanému náklady za úkony mimosoudního vymáhání pohledávky za obyčejný dopis ze dne 18. 3. 2022 (39 Kč) a osobní návštěvu ze dne 29. 3. 2022 a 19. 4. 2022 (2 x 217 Kč), celkem tedy 473 Kč (výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). 12. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 včetně podacího archu ze dne 6. 6. 2022). 13. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 15. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 16. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 10. 9. 2021 [anonymizováno] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 17. [anonymizováno] měla dle § 86 a 87 zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu). 18. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť [anonymizováno] poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. 19. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 16 000 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 20. Co se úroku z prodlení týče, soud vyšel z § 1958 odst. 1 o. z., podle něhož je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. V posuzované věci sice byla smlouva absolutně neplatná, [anonymizováno] a žalovaný si však v jejím textu sjednali jediné (jednoznačné a jednorázové) datum splatnosti, a sice 10. 9. 2021, takže žalovanému muselo být jasné, že přinejmenším zapůjčenou částku (jistinu), o níž se obohatil, musí [anonymizováno] do 10. 9. 2021 vrátit. Soud tedy přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaný od 11. 9. 2021 s plněním své peněžité povinnosti v prodlení (úrok z prodlení za období před účinností postoupení pohledávky žalobkyně kapitalizovala, jde však o jeden nárok spolu s běžícím úrokem s prodlení). 21. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobkyně na náklady na mimosoudní vymáhání. Dle § 122 zákona si věřitel a spotřebitel mohou sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v projednávané věci však z ničeho nevyplývá, že by si žalobkyně a žalovaný tyto náklady sjednali; žalobkyně žalovaného o těchto nákladech pouze jednostranně informovala. Nadto úkony, které žalobkyně v rámci mimosoudního vymáhání učinila, nelze považovat za účelně vynaložené. [anonymizováno] vyzývala žalovaného ke splnění závazku ze smlouvy již před postoupením pohledávky žalobkyni. Tento postup však nevedl k tomu, že by žalovaný svůj dluh splnil. Není přitom zřejmé, proč by zasílání dalších dopisů či provádění osobních návštěv u žalovaného mělo vést k tomu, že žalovaný za takové situace bude plnit (ostatně také i přes tuto tvrzenou snahu ze strany žalobkyně ničeho neuhradil). Smyslem mimosoudního vymáhání ze strany žalobkyně zjevně nebylo zvýšení šance na vymožení pohledávky, ale spíše navýšení vymáhané částky o další poplatky. 22. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst.