26 C 208/2022-66 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce podal žalobu o zrušení vyživovací povinnosti k žalované, když žalovaná 30. 6. 2021 ukončila studium na [anonymizováno] [ulice]. Žalobce požadoval, aby mu žalovaná vrátila zaplacené výživné ve výši 39 600 Kč od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022. Žalobce požadoval, aby soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], ve splatnosti na 25. den v měsíci s ohledem na výplatní termín zaměstnavatele. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když v červnu 2021 vykonala maturitní zkoušku na [anonymizováno] [ulice], od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2022 studovala v [anonymizováno] škole [příjmení], od 30. 6. 2022 studuje na vysoké škole. Žalovaná souhlasila s změnou dne placení výživného. 3. Žalovaná zároveň podala návrh na zvýšení výživného na 5 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2022, když začala studovat vysokou školu a její potřeby se zvýšily. Tento návrh soud usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. [číslo jednací], dle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu vyloučil k samostatnému řízení. 4. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaná 30. 6. 2021 ukončila studium na [anonymizováno] [ulice] a že naposledy výživné stanovil Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 3. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, č. j. [číslo jednací]. Povinnost platit výživné soud žalovanému stanovil vždy do každého 15. dne v daném měsíci předem k rukám matky žalované, když byla v té době nezletilá. 5. V řízení soud provedl důkazy a učinil z nich zjištění: - potvrzení z 9. 2. 2022 – žalovaná byla v době od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 studentkou pomaturitního studia v [anonymizováno] škole [příjmení], - potvrzení z 30. 6. 2022 – žalovaná nastoupila v akademickém roce 2022 [číslo] k vysokoškolskému studii na [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], - zpráva [obec] správy sociálního zabezpečení (čl. 26 spisu) – žalovaná měla evidovaný otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], od 1. 2. 2021, - dopis z 17. 12. 2020 – žalobce požádal žalovanou o zasílání potvrzení o studiu. 6. Z výpovědi žalované soud zjistil, že pomaturitní studium v [anonymizováno] škole [příjmení] probíhalo denní formou v rozsahu 4 hodin denně, studium ukončila složením mezinárodní jazykové zkoušky. Za kurz zaplatila 27 000 Kč. U [právnická osoba] pracuje do současné doby na základě pracovní smlouvy. Pracuje v obchodě, např. na pokladně, se zákazníky. Nejprve měla pracovní dobu v rozsahu 20 hod. týdně, v době pomaturitního studia v rozsahu 30 hod. týdně, v souvislosti s nástupem na vysokou školu si snížila úvazek na 16. hod. týdně. S kamarádkou si pronajala byt a každá platila 8 000 Kč měsíčně, dnes platí 8 500 Kč měsíčně v souvislosti se zvýšenými cenami energií. Vynakládá prostředky s [anonymizována dvě slova]. Matka jí poskytovala 2 500 Kč měsíčně, po nástupu na vysokou školu jí poskytuje 3 500 Kč měsíčně. Platí si tramvajenku, učebnice, stravování v mense. Naposledy zprávu o studiu zaslala žalobci elektronicky, když v předchozí době si nevyzvedával dopisy. 7. Listinnými důkazy, které soud hodnotil postupem dle § 132 občanského soudního řádu, ve spojení s tím, co účastníci řízení učinili nesporným, ve spojení s výpovědí žalované, soud vyšel z toho a vzal za prokázané, že žalovaná se po ukončení střední školy 30. 6. 2021 bezprostředně účastnila pomaturitního studie v [anonymizováno] škole [příjmení] v denním studiu (o tomto neměl soud důvod pochybovat, a proto soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování zprávou od [anonymizováno] školy [příjmení]) a následně v akademickém roce 2022 [číslo] začala studovat vysokou školu. Od 1. 2. 2021 je žalovaná v pracovním poměru na zkrácený pracovní úvazek s ohledem na studium (o tomto neměl soud důvod pochybovat, a proto soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování zprávou od zaměstnavatele) u [právnická osoba] 8. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (2). Dle § 914 zákona č. 89/2012 Sb., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná se bezprostředně po ukončení středoškolského vzdělávání zúčastnila pomaturitního vzdělávání a následně nastoupila ke studiu na vysoké škole, dospěl soud k závěru, že nebyly splněny podmínky ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované (šlo o bezprostředně navazující vzdělávání, kontinuální vzdělávání), a proto soud žalobu zamítl (po celou dobu od složení maturitní zkoušky povinnost žalobce platit výživné trvala) Z téhož důvodu soud zamítl požadavek žalobce na vrácení již zaplaceného výživného. Zákon váže trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem na dobu, do které děti nejsou samy schopny se živit a pomaturitní studium a vysokoškolské vzdělávání jsou situacemi, které odůvodňují povinnost žalobce platit žalované výživné. Požadavek žalované na placení výživného trvá i přesto, že žalovaná pracuje, když toto lze ohledně žalované hodnotit kladně, když se sama nijak nespoléhá pouze na příjem z výživného (ať ze strany žalobce, nebo matky). Za souhlasu žalované soud změnil den splatnosti výživného při posouzení toho, že výživné je žalobce povinen platit předem. 10. Další důkazy soud neprovedl, neboť provedené důkazy umožnily věc rozhodnout. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a contrario při posouzení toho, že žalované náklady řízení nevznikly.