34 C 286/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 011,94 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla dne 1. 2. 2022 uzavřena rámcová kupní smlouva [číslo] jejíž součástí byly i smluvní podmínky žalobkyně. V čl. I si účastníci řízení sjednali příslušnost zdejšího soudu k projednávání sporů plynoucích z této smlouvy. Účastníci řízení si v předmětné rámcové smlouvě sjednali též úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení. V zápise z jednání ze dne 18. 5. 2022 žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 59 011,94 Kč co do důvodu a výše, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně. Penalizační fakturou [číslo] ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala úrok z prodlení ve výši 1 357 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ve svém podání ze dne 24. 10. 2022 souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. V řízení z listinných důkazů bylo zjištěno, že účastníci dne 1. 2. 2022 uzavřeli rámcovou kupní smlouvu [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky žalobkyně. Signována byla jak smlouva, tak smluvní podmínky. Mezi účastníky řízení byla dojednána kupní cena dle bodu [anonymizováno] smluvních podmínek, tj. dle platného ceníku žalobkyně nebo dle nabídky zaslané kupujícímu (rámcovou kupní smlouvou [číslo] ze dne 1. 2. 2022 včetně smluvních podmínek). Žalovaná uznala svůj dluh jako pravý co do důvodu a výše vůči žalobkyni, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně, specifikovaný uvedenými fakturami, v celkové částce 59 011,94 Kč a zavázala se jej uhradit formou splátkového kalendáře (dohodou o úhradě dluhu ze dne 18. 5. 2022). Penalizační fakturou ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala úrok z prodlení do 3. 5. 2022 ve výši 1 357 Kč (penalizační fakturou [číslo]). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 59 011,94 Kč a úroku z prodlení, a to do 3 dnů ode dne doručení upomínky (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 3. 5. 2022 včetně doručenky). Na základě shora uvedeného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme, a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2080 o.z. kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Podle § 2118 o.z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Mezi účastníky řízení došlo k uzavření písemné rámcové kupní smlouvy dne 1. 2. 2022, na základě níž byly uzavírány další dílčí kupní smlouvy. Kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení soud posoudil dle § 2079 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše vůči žalobkyni, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně, specifikovaný uvedenými fakturami, v celkové částce 59 011,94 Kč a zavázala se jej uhradit formou splátkového kalendáře. Žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené smluvním ujednáním mezi účastníky řízení v rámci obchodních podmínek žalobkyně, k nimž žalovaná přistoupila svým podpisem, tj. ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Dále žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši stanovené § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 1 200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 147 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 951 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 011,94 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 600 Kč ve výši 1 596 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.