34 C 292/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 31. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 203,77 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 10. 7. 2019 s žalovaným smlouvu o [anonymizováno] [číslo] na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] ve výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázala splatit poskytnutou částku formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek se splatností 1. splátky ke dni 10. 8. 2019 a každé další splátky vždy do 10. dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátky půjčky byl sjednána ve výši 486 Kč Smluvní strany si rovněž ujednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný porušil svoji povinnost, v důsledku čehož nebyly sjednané měsíční splátky hrazeny řádně a včas. Jistina půjčky byla v důsledku úhrad ponížena o částku ve výši 6 230,12 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2022 došlo k účinností ke dni 14. 9. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne 10. 7. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 486 Kč (zápůjční úroková sazba 11,90 % p.a., [anonymizováno] 12,55 %) (návrhem na uzavření smlouvy o [anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno], potvrzením o platbě). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tj. od 19. 2, 2022 a zákonný úrok z prodlení od téhož data (návrhem na uzavření smlouvy o [anonymizováno], akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno], produktovými podmínkami, sazebníkem). S účinností ke dni 14. 9. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným, tato skutečnost byla žalovanému oznámena (smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávky s poštovním podacím archem, potvrzením o úplatě). Žalobkyně vedle dlužné jistiny ve výši 23 769,88 Kč požaduje smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok a zákonný úrok z prodlení z částky jistiny od 31. 3. 2022 do zaplacení (výzvami k úhradě dlužné částky). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (výzvou před podáním žaloby, poštovním podacím archem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu i s příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit předchůdkyni žalobkyně částku jistiny ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaný však dlužnou částku nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení, maximálně však do výše poloviny poskytnutého úvěru dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyní požadovaná smluvní pokuta tuto výši nepřesahuje. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo rovněž na úhradu úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 048 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 203,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a pod