34 C 43/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], dne 2. 7. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované na jí uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit původnímu věřiteli spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy, když svůj závazek nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 1. 8. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka ve výši 10 500,15 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 19. 7. 2023, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 2. 7. 2021 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], smlouvu [anonymizováno] [spisová značka], na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 1. 8. 2021 (smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [spisová značka], potvrzením o platbě, zprávou [obec] spořitelny o majiteli účtu). Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tj. od 2. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení od téhož data (smlouvou o spotřebitelském úvěru). S účinností ke dni 17. 8. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou, tato skutečnost byla žalované oznámena (smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávky s poštovním podacím archem, potvrzením o úplatě). Žalobkyně vedle dlužné jistiny 10 000 Kč požaduje smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 870,96 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky jistiny od 18. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované dne 9. 1. 2023 předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila (výzvou před podáním žaloby, poštovním podacím archem [anonymizováno] ze dne 9. 1. 2023). Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována (žádostí o spotřebitelský úvěr, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 2. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu i s příslušenstvím nejpozději do 1. 8. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Prokázala zkoumání příjmové i výdajové stránky schopnosti žalované úvěr splácet, kdy rozsah informací získaných o žalované a jejich ověření se soudu jeví jako dostatečný. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla tedy uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejím ujednáním vrátit předchůdkyni žalobkyně částku jistiny ve výši 10 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaná však dlužnou částku nesplatila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení, maximálně však do výše poloviny poskytnutého úvěru dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyní požadovaná smluvní pokuta 500,15 Kč tuto výši nepřesahuje. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo rovněž na úhradu úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 500,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z č