35 C 19/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 11. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 699,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem žalobkyni nevrátil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. A žalovaný byl k prvnímu jednání konanému dne 6. 4. 2023 řádně předvolán, avšak bez omluvy se nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr: 1/ Žalovaný nejprve 1. 1. 2022 zaplatil [anonymizováno] verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, což plyne z výpisu z účtu [anonymizováno] za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 [anonymizováno] a žalovaný následně uzavřeli dne 7. 2. 2022 smlouvu o úvěru splatném ve splátkách [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně dne 7. 2. 2022 žalovanému 25 000 Kč, což potvrzuje výpis z účtu [anonymizováno] za období 1. 2. 2022 – 28. 2. 2022. Žalovaný se zavázal uvedenou částku splatit ve 28 splátkách po 1 833,57 Kč. Současně si účastníci ve smlouvě ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s placením je povinen zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. 2/ Žalovaný však žalobkyni neplnil tak, jak se ve smlouvě zavázal, a žalobkyně jej začala upomínat - upomínkou ze dne 7. 4. 2022, upomínkou ze dne 7. 5. 2022 a upomínkou ze dne 7. 6. 2022. Současně [anonymizováno] upomínkou ze dne 7. 6. 2022 úvěr zesplatnila. 3/ [anonymizováno] podepsala s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky dne 29. 3. 2021, jejímž předmětem byla rovněž pohledávka ve výši 25 699,49 Kč za žalovaným. Zároveň [anonymizováno] oznámila žalovanému vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2022, že postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Součástí uvedeného vyrozumění byla rovněž výzva k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně odeslala žalovanému shora uvedené vyrozumění dne 17. 7. 2022, o čemž jí byl vystaven podací lístek z téhož dne. 5. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). <i>8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytla žalovanému na jeho účet prokazatelně částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] celkovou dlužnou částku v 18 měsíčních splátkách po 1 833,57 Kč Tyto splátky však neplnil, pročež [anonymizováno] úvěr zesplatnila dne 7. 6. 2022. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč spolu s ujednanou smluvní pokutou ve výši 699,49 Kč. Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil, ocitl se ode dne následujícího (8. 6. 2022) s úhradou dluhu v prodlení (§ 1968 o.z.) a je tak povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky 25 699,49 Kč i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Z uvedených důvodů soud žalobě v převážné části vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 480 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 699,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný uplatňuje své skutkově i právně obdobné nároky na ustáleném vzoru a že návrhy se v konkrétních případech liší pouze částkami a daty. Pohledem recentní judikatury se tak jedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, přičemž základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě totožný. Sepsání takové žaloby představuje úkon právní služby v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Jinak představuje spíše než provedení úkonu právní služby administrativní úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 nebo ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11).