46 C 3/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 720 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], pojistnou smlouvu„ [anonymizována tři slova]“ [číslo] s počátkem pojištění ke dni 23. 1. 2020, na jejímž základě se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 5 720 Kč s čtvrtletní frekvencí splátek pojistného. Žalovaný pojistné řádně a včas neplatil, následkem čehož [anonymizováno] smlouva zanikla ke dni 14. 5. 2021 a žalovanému vznikl dluh na pojistném ve výši 5 720 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky písemně vyzván dne 31. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z [anonymizováno] smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo [anonymizována tři slova] Počátek [anonymizováno] byl stanoven na den 23. 1. 2020. V [anonymizováno] smlouvě se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 5 720 Kč s čtvrtletní frekvencí splátek [anonymizováno] s tím, že v případě, že dojde k prodlení s uhrazením splátky, stává se splatným celé jednorázové [anonymizováno]. Z důvodu neplacení [anonymizováno] došlo ke dni 14. 5. 2021 k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný písemně informován dne 24. 5. 2021 spolu s vyměřením dlužného pojistného, to však nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 31. 8. 2022. 5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí v případě vzájemného závazku mezi podnikateli minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením [anonymizováno] smlouvy, kdy žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z uzavřené [anonymizováno] smlouvy, když na pojistném řádně a včas neplnil, ačkoliv byla pojistně kryt. Žalovaný byl v průběhu řízení pasivní, neprokázal, že by tuto svou smluvně převzatou povinnost plnil, nedoložil ani netvrdil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Nárok žalobkyně je proto dán v souladu s ust. § [číslo] ve spojení s § 2782 odst. 1 občanského zákoníku. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vychází z ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky je zakotven v § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi uzavření pojistné smlouvy. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy svou povahou spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby dle názoru soudu je proto na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení v částce 1 489 Kč tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 5 720 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.