46 C 301/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 21 650 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného [anonymizována dvě slova]. Žalovaný dne 23. 11. 2019 uzavřel s žalobkyní smlouvu o [anonymizováno] formou povoleného přečerpání účtu [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě [anonymizováno] byl žalovaný oprávněn čerpat [anonymizována dvě slova] až do výše 20 000 Kč a byl povinen hradit žalobkyni úvěrový úrok ve výši 18,9 % p.a., kdy tento úrok byl splatný na konci každého kalendářního měsíce. V případě překročení úvěrového limitu byla částka, o kterou k překročení došlo, splatná ihned. V případě prodlení s jakoukoli pohledávkou byl žalovaný povinen platit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši. K poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce byl proto žalovaný povinen zajistit aby byl na účtu dostatek disponibilních finančních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek sjednaných řádných úroků a úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit v případě porušení Smlouvy žalovaným [anonymizováno] a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z něj nebo jejich část za okamžitě splatné, k čemuž došlo následkem neplnění závazků žalovaného dne 31. 12. 2021. Za splatné byly prohlášeny jistina [anonymizováno] ve výši 20 000 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 1 650 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným [anonymizováno] úrokem ve výši 18,9 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 20 000 Kč, úrokem z jednotlivých neuhrazených splátek ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované výši 3 389,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z jistiny a poplatků a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 587,68 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. S ohledem na to, že k jednání nařízenému na 26. 1. 2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z něj omluvila s tím, že o odročení nepožádala, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení 4. Soud při svém rozhodování ve věci provedl listinné důkazy, na základě kterých dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně založila žalovanému na základě [anonymizováno] o [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ze dne 19. 11. 2018 [anonymizováno] účet č. [bankovní účet] (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]). Žalovaný následně dne 23. 11. 2019 uzavřel s žalobkyní [anonymizováno] o [anonymizováno] formou povoleného přečerpání účtu [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“), která se vztahovala k [anonymizováno] účtu č. [bankovní účet] a před jejím uzavřením mu byly žalobkyní poskytnuty předsmluvní informace o druhu [anonymizována dvě slova], nákladech s ním spojených, nákladech v případě opožděných plateb a ukončení platnosti [anonymizováno]. Nedílnou součástí [anonymizováno] byly [ulice] podmínky pro povolené přečerpání účtu účinné od 1. 11. 2019. [anonymizováno] byl sjednán na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 20 000 Kč a roční úrokovou sazbou 18,9 %. V rámci stanovených poplatků bylo za upomínku k uhrazení dlužné částky vyčísleno 300 Kč, za výzvu k uhrazení dlužné částky 500 Kč a za výzvu ke splnění smluvních podmínek 500 Kč. Splácení [anonymizováno] se uskutečňovalo nakládáním s účtem a žalovaný byl dle [anonymizováno] povinen zajistit k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků a úroků z prodlení. Žalovaný byl povinen splatit úvěr včetně naběhlých úroků, poplatků a úroku z prodlení nejméně jedenkrát za 6 měsíců a byl povinen zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr, pokud by nastala skutečnost, která může ohrozit jeho splácení (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizováno] formou povoleného přečerpání účtu, [anonymizováno] informacemi k povolenému přečerpání účtu, [anonymizováno] o podpisu klienta a [anonymizováno] podmínkami pro povolené přečerpání účtu). Žalovaný neplnil podmínky dané [anonymizováno], kdy od 11. 7. 2021 na účtu č. [bankovní účet] neponechával dostatek finančních prostředků k výše specifikovaným automatickým úhradám. Žalobkyní byl opakovaně upomínán o nápravu vzniklého stavu, k té však nedošlo, a proto žalobkyně veškeré své pohledávky z poskytnutého [anonymizováno] ke dni 31. 12. 2021 prohlásila za splatné a zamezila dalšímu čerpání prostředků z [anonymizováno] účtu (prokázáno [anonymizována dvě slova], 1. upomínkou [příjmení] [příjmení] účtu nebylo dost peněz na splátku úvěru, 1. výzvou [anonymizováno] k zaplacení dluhu, 2. výzvou [anonymizováno] výzva k zaplacení dluhu, Poslední výzvou k zaplacení dluhu, [anonymizováno] podmínky kontokorentu, [anonymizováno] – [anonymizováno] podmínky kontokorentu, [anonymizováno] o zesplatnění [anonymizováno] a poštovními doklady). K úhradě pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2022 (prokázáno [anonymizováno] výzvou dlužníkovi k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem vč. [anonymizována dvě slova] podacího archu). 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existuje platný závazkový vztah založený smlouvou o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut [anonymizována dvě slova] ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal ponechat na svém úvěrovém účtu dostatek disponibilních finančních prostředků, které by kryly náklady [anonymizováno], tento závazek však i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nesplnil. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě dlužné částky jistiny [anonymizováno], poplatků po splatnosti a příslušenství pohledávky tvořeného řádným úvěrovým úrokem, úrokem z jednotlivých neuhrazených splátek a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O kapitalizovaných úrocích a úrocích z prodlení soud rozhodoval vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, zatímco žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, žádné skutečnosti neuvedl a žádné důkazy nepředložil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady nevráceného spotřebitelského úvěru a souvisejících úroků a poplatků, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se úvěrové smlouvy. Podání takového návrhu je tedy svou povahou spíše administrativním úkonem než úkonem právní služby a dle názoru soudu je proto na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 318 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 650 Kč sestávající z čás