46 C 42/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 114 677,63 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (která na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 zanikla fúzí sloučením se žalobkyní) s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne 24. 8. 2020 žalované poskytla částku 113 558,63 Kč. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit v 84 pravidelných měsíčních plátkách po 2 791 Kč, a to nejpozději do 21. 8. 2027. Žalovaná postupně uhradila celkovou částku 89 780 Kč, přičemž zůstala neuhrazena jistina ve výši 113 558,63 Kč. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 113 558,63 Kč a smluvního úroku ve výši 8,5 % z částky 113 558,63 Kč a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 3 200 Kč. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. <b>3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 24. 8. 2020 uzavřela [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“), na jejímž základě žalobkyně dne 24. 8. 2020 žalované poskytla částku 160 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,99 % ročně. Nedílnou součástí [anonymizováno] byly i [anonymizováno] podmínky. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit v 84 pravidelných měsíčních plátkách po 2 791 Kč, a to nejpozději do 21. 8. 2027. Dne 25. 8. 2020 byla částka 160 000 Kč vyplacena žalované sjednaná částka [anonymizováno], tj. 160 000 Kč (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] o vyplacení [anonymizováno]). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěryschopnost žalované (prokázáno [anonymizována dvě slova] průkazu, [anonymizováno] z účtu žalované u [právnická osoba] a lustrací v evidencích) [právnická osoba], [IČO], ke dni 1. 12. 2021 na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 zanikla fúzí sloučením se žalobkyní (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti řádně a včas nesplácela, přičemž 1.splátka byla splatná dnem 21. 9. 2020, žalovaná uhradila celkem 89 780 Kč a neuhrazeny byla splátky splatné 21. 4. 2022, 21. 5. 2022, 21. 6. 2022, 21. 7. 2022 a 21. 8. 2022. Dopisem ze dne 22. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, což neučinila. Žalobkyně proto ke dni 19. 9. 2022 úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila (prokázáno splátkovým kalendářem úvěru). Ke dni zesplatnění dlužila žalovaná na jistině částku 113 558,63 Kč a na úroku ke dni zesplatnění 1 119,20 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem [anonymizováno]). <b>5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena [anonymizována dvě slova] o [anonymizováno] podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč, kterou měla vrátit do 21. 8. 2027. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 10. Úprava [anonymizována dvě slova] má svůj původ v právu [mezinárodní organizace] (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu [anonymizováno] soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic [anonymizováno] společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Sjednaný [anonymizováno] úrok ve výši 10,99 % z částky 113 558,63 Kč, jakož i poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 200 Kč jsou odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 15. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 588 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 114 677,83 Kč sestávající z částky 5 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 000 Kč ve výši 3 780 Kč.