46 C 64/2023-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků [anonymizováno] na [anonymizováno] uzavřely dne 24. 5. 2021 Smlouvu o [anonymizováno] (dále je„ [anonymizováno]“), na jejímž základě žalobkyně dne 24. 5. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč (jistina), kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou [anonymizováno] dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 600 Kč, poplatku za uzavření [anonymizováno] ve výši 2 600 Kč, poplatku za upomínku ve výši 500 Kč (za zaslání 5 upomínek v částce 2 500 Kč dle čl. 2 Smlouvy) a smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč (dle čl. 2 Smlouvy). 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala <b>3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.</b> 4. Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela [anonymizováno] o [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně dne 24. 5. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou vyplatila žalované dne 24. 5. 2021 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 5. 2021, [anonymizováno] obchodními podmínkami [právnická osoba], potvrzením o úhradě 1 Kč žalovanou z 15. 1. 2020, potvrzením o platbě 10 000 Kč z 24. 5. 2021, potvrzením [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2023 [anonymizováno] úhradě částek 1 Kč a 10 000 Kč). Žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 23. 6. 2021 nevrátila a dopisy ze dnů 30. 6. 2021, 7. 7. 2021, 14. 7. 2021, 23. 7. 2021, 7. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (prokázáno upomínkami ze dnů 30. 6. 2021, 7. 7. 2021, 14. 7. 2021, 23. 7. 2021, 7. 8. 2021). Žalovaná se citovanou [anonymizováno] zavázala k vrácení částky 10 000 Kč do 23. 5. 2023 (čl. 1 Smlouvy) a dále zákonného úroku z prodlení z částky 12 600 Kč ([číslo listu] [anonymizováno]), poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 600 Kč ([číslo listu] [anonymizováno]), poplatku za upomínku ve výši 500 Kč ([číslo listu] [anonymizováno]) a smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč ([číslo listu] [anonymizováno]) (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 5. 2021, [anonymizováno] obchodními podmínkami [právnická osoba]). Před podáním žaloby dne 27. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, na což žalované nereagovala (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2022). <b>5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům.</b> 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská [anonymizováno] o [anonymizováno] podle § 2390 o. z. Žalované byla poskytnuta [anonymizováno] ve výši 10 000 Kč, kterou měla vrátit do 23. 6. 2021. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu [mezinárodní organizace] (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu [anonymizováno] soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic [anonymizováno] společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z. 14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 15. Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2 600 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. 16. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 17. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 18. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl. 19. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právn