5 C 153/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 2. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 11 691,80 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nehradila sjednanou cenu za dodávky zemního plynu. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem poskytování dodávky zemního plynu v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) odsek druhý nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 9. 2021 uzavřena smlouva o připojení k distribuční soustavě [číslo] smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] (dále jen„ smlouva“), přičemž obě smlouvy za žalovanou uzavřel její zmocněnec na základě plné moci. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala dodávat zemní plyn a s tím spojené služby do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] (Smlouva o připojení k distribuční soustavě [číslo] Smlouva). 7. Za odběr zemního plynu v období 11. 11. 2021 – 11. 7. 2022 byla žalované dne 13. 7. 2022 vystavena faktura [číslo] znějící na částku 11 191,80 Kč s datem platnosti 3. 8. 2022 (Faktura [číslo] ze dne 13. 7. 2022). Žalovaná však na předmětnou fakturu do data splatnosti neuhradila ničeho. Žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná opět neuhradila ničeho (Předžalobní upomínka ze dne 22. 11. 2022 vč. dokladu o odeslání). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, neboť žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a žalovaná se zavázala zaplatit za dodávku plynu sjednanou cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Žalobkyně zde vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když smlouvu uzavírala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosažení zisku a žalovaná zde vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání. Svou povahou se tedy jedná o smlouvu spotřebitelskou, na kterou shora uvedené ustanovení energetického zákona klade požadavek písemné formy a požadavek existence ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné. Soud tímto konstatuje, že smlouva uvedené zákonné požadavky splňuje. 10. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná nesplnila povinnost plynoucí jí z platně uzavřené smlouvy se žalobkyní, čímž té vzniklo právo na zaplacení dlužné částky 11 191,80 Kč za dodávky zemního plynu, právo a vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitnula v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. také právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud žalobkyni naopak nepřiznal nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 500 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zasílala žalované jiné upomínky než onu předžalobní. Nárok na zaplacení smluvní pokuty přitom dle čl. IV odst. 3 smlouvy vzniká až od vystavení druhé upomínky. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 616,66 Kč, přičemž tato částka představuje 91,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 691,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.