5 C 318/2023-55 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v České Lípě dne 27. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 626,53 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se jedná o pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 1. 12. 2017. 2. Okresní soud v České Lípě vyslovil usnesením ze dne 22. 8. 2023, č. j. 34 C 351/2022-46, svou místní nepříslušnost, pročež byla věc postoupena zdejšímu soudu coby soudu místně příslušnému. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, žalovaný je státním občanem Mongolska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 7. Mezi účastníky byla dne 4. 12. 2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně se závazala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím, a to do 14. 12. 2025, v 96 měsíčních splátkách po 4 975,77 Kč. Roční výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 % Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 479 205,48 Kč (Smlouva). 8. Žalobkyně dne 1. 12. 2017 poskytla žalovanému úvěr v částce 300 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho nově zřízený bankovní účet č. [bankovní účet] (Výpis z účtu č. [bankovní účet]). 9. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. [příjmení] měsíční příjem žalovaného činil částku 17 500 Kč, žalovaný nevyživoval žádné další osoby (Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru). Z žaloby vyplývá, že výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat Českého statistického úřadu. Odhadnutá výše výdajů není soudu známa. 10. Žalovaný se ocitnul v prodlení s úhradou více než 2 splátek. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužné částky 7 418,58 Kč a poplatku 150 Kč za zaslanou upomínku. Žalovaný byl dále upozorněn, že nebude-li dlužná částka uhrazena, žalobkyně od Smlouvy odstoupí (Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/Odstoupení od Smlouvy ze dne 13. 9. 2019 vč. dodejky ze dne 7. 10. 2019). 11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě částky 300 513,88 Kč (Předžalobní výzva ze dne 12. 8. 2020 vč. podacího archu z téhož dne). 12. Mezi účastníky byla dne 1. 1. 2021 uzavřena smlouva„ Uznání dluhu a dohoda o splátkách“ (dále jen„ Dohoda“). Žalovaný prohlásil, že ke dni 9. 10. 2020 dlužil žalobkyni částku 268 810,96 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 218 626,53 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 218 626,53 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, a to na základě Smlouvy. Žalovaný dále prohlásil, že tento dluh uznává co do důvodu i výše a zavázal se jej (spolu s náklady, které žalobkyně vynaložila na právní zastoupení – 23 328,80 Kč) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy k 28. dni daného kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem říjnem 2020, pod ztrátou výhody splátek. Dohoda je opatřena legalizační doložkou, dle které žalovaný listinu vlastnoručně podepsal (Dohoda). Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na základě Dohody celkem částku 243 660,94 Kč. Žalovaný však měl Dohodu opakovaně nedodržovat. 13. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 14. Podle § 2395 o. z.„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z.„ Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.“ 16. Podle § 2053 o. z.„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ 17. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ 18. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 19. S ohledem na prokázaný skutkový stav a citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva, jež je smlouvou ve smyslu § 2395 o. z. Na základě Smlouvy pak vznikla žalobkyni pohledávka za žalovaným, jež je podrobně specifikována v odst. 12 tohoto odůvodnění. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše, a to prohlášením učiněným v písemné formě (v daném případě Dohodou). Žalovaný existenci a výši dluhu v řízení žádným způsobem nesporoval. Soud proto s odkazem na § 2053, § 1968 a § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nároky uvedené v petitu žalobního návrhu včetně úroků a úroků z prodlení. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 626,53 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč.