5 C 34/2021-121 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 8. 2020 domáhal na žalovaných zaplacení 22 000 EUR s příslušenstvím s tím, že dne 24. 11. 2017 poskytl prvému žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 EUR, kterou se prvý žalovaný zavázal uhradit do 8. 3. 2018. Dne 8. 3. 2018 uzavřel žalobce s prvým žalovaným dohodu o uznání dluhu, ve které prvý žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše s tím, že prvý žalovaný dluh plně vyrovná nejpozději do 30. 4. 2018 a pro případ prodlení se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 EUR za každý den prodlení a úrokem ve výši 24 % ročně od 1. 5. 2018 do zaplacení. Prvý žalovaný svůj závazek nesplnil ani v dodatečné lhůtě, přičemž se druhá žalovaná (matka prvého žalovaného) nabídla, že závazek za prvého žalovaného splní. Dne 9. 1. 2019 druhá žalovaná se zavázala za prvého žalovaného uhradit částku 18 800 EUR s tím, že oba žalovaní jsou zavázáni solidárně a zároveň se druhá žalovaná stala ručitelkou prvého žalovaného. Prvý žalovaný ničeho ani přes výzvy žalobce neuhradil, druhá žalovaná byla též vyzvána ke splnění povinnosti, ale neuhradila ničeho. 2. Žalobce i žalovaní jsou státními občany Čínské lidové republiky s bydlištěm na území České republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem, kde závazek měl být splněn v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Právem rozhodným je pak v souladu s článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy právo české, neboť smluvní strany si rozhodné právo nesjednaly. 3. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 28.4.2021 bylo žalobě vyhověno proti druhé žalované rozsudkem pro zmeškání; rozsudek nabyl právní moci dne [číslo]. 4. Prvý žalovaný se k jednání nedostavil a k žalobě nevyjádřil, přesto soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť dospěl k závěru, že na základě písemných důkazů lze ve věci rozhodnout. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobce poskytl dne 24.11.2017 prvému žalovanému částku 22 000 EUR jako půjčku s tím, že tato bude vrácena do 8.3.2018; jelikož ve stanoveném termínu částka vrácena nebyla, prvý žalovaný uznal dluh vůči žalobci co do důvodu i výše, současně byl sjednán nový termín splatnosti do 30.4.2018 a smluvní pokuta 500 EUR za každý den prodlení, když prvý žalovaný současně souhlasil s tím, že žalobci částku zaplatí spolu s úrokem 24% od 1.5.2018 až do zaplacení (prokázáno dohodou o uznání dluhu ze dne 8.3.2018, dlužním úpisem z 8.3.2018). Druhá žalovaná převzala za závazek prvého žalovaného zaplatit žalobci částku 18 800 EUR včetně příslušenství ručitelský závazek s tím, že v případě, že prvý žalovaný jako dlužník dluhy nevrátí, může se věřitel domáhat zaplacení po prvém žalovaném, druhé žalované a obou žalovaných (prokázáno ručitelským prohlášení z 9.1.2019). Oba žalovaní byli upomínáni o zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12.8.2019 s dodejkami). 6. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. 7. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav. 8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce uzavřel s prvým žalovaným dne 24.11.2027 smlouvu o zápůjčce, na záklaeě které poskytl prvému žalovanému částku 22 000 EUR s tím, že částka bude vrácena prvým žalovaným do 8.3.2018. Prvý žalovaný dluh ve stanoveném termínu nevrátil, dne 8.3.2018 uzavřel žalobce s prvým žalovaným dohodu o uznání dluhu, n základě které prvý žalovaný měl uvedenou částku vrátit do 30.4.2018 a s tím, že od 1.5.2018 až do zaplacení je povinen zaplatit žalobci ještě úrok 24% a dále smluvní pokutu ve výši 500 EUR za každý den prodlení. Druhá žalovaná převzala za závazek prvého žalovaného ručení a to prohlášením ze dne 9.1.2019. Žalovaní dluh neuhradili, přestože byli upomínáni. 9. Soud na základě provedeného dokazování posoudil věc po právní stránce následovně: podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle ust. § 2018 odst. 1 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odst. 2 ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle ust. § 2021 odst. 1 věta prvá o.z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. 14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citová zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že stanovil prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22 000 EUR jako zápůjčku a to spolu s úrokem jdoucím od 1.5.2018 do zaplacení, když úrok byl sjednán mezi žalobcem a prvým žalovaným až v dohodě o uznání dluhu ze dne 8.3.2018. Jelikož druhá žalovaná převzala na základě prohlášení ze dne 9.1.2019 ručitelský závazek pro případ, že prvý žalovaný dluh nezaplatí, byla prvému žalovanému stanovena povinnost k úhradě společně a nerozdílně s druhou žalovanou. 15. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94 859 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 793 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 EUR (přičemž ke dni 28. 4. 2021 činil kurz 1 EUR = 25, 960 Kč) sestávající z částky 10 620 Kč za každý z pěti úkonů dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé; účast na jednání dne 28. 4. 2021 a 2.1.2023) včetně pěti paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (z částky připadající na náklady za právní zastoupení), kterou je právní zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. 17. Ohledně nákladů řízení státu soud rozhodl v souvislosti se skutečností, že tyto náklady vznikly z důvodu zajištění práva účastníkům jednat v mateřském jazyce.