5 C 355/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 14. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 212,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne 23. 7. 2020 uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), jež je svou podstatou smlouvou o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 1 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu mKonto č. ú. [bankovní účet] (dále jen„ Účet“), vedeném u žalobkyně. Úvěrový limit byl později dodatkem ke Smlouvě ze dne 17. 8. 2021 (dále jen„ Dodatek“) navýšen na částku 50 000 Kč. Žalovaná se naopak zavázala nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu, uhradit řádně a včas dlužnou jistinu a úroky a zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání. Žalovaná však tento svůj závazek nesplnila, když úvěrový limit překročila a nezajistila na svém účtu dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto od Smlouvy odstoupila a prohlásila celý dluh splatným ke dni 22. 9. 2022. Žalovaná neuhradila ničeho, a to ani poté co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, žalovaná je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 6. Mezi účastníky byla dne 23. 7. 2020 uzavřena Smlouva. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 1 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat přečerpáním disponibilního zůstatku na Účtu. Žalovaná se naopak zavázala úvěrový limit nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit povolené přečerpání a zaplatit úroky a jiné příslušenství. Úvěrový limit byl později Dodatkem navýšen na částku 50 000 Kč. Pro tento úvěrový limit byla stanovena roční úroková sazba ve výši 18,90 % (Žádost o poskytnutí povoleného přečerpání; Smlouva; Žádost o navýšení limitu povoleného přečerpání; Dodatek; Úrokový lístek). 7. Žalovaná však poskytnutý úvěrový limit překročila a svůj dluh nevyrovnala, pročež žalobkyně od Smlouvy odstoupila a dluh zesplatnila (Výpis z Účtu; Poslední výzva k úhradě dlužné částky/Odstoupení od Smlouvy vč. dodejky). 8. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 28. 7. 2023 vč. podacího archu z téhož dne). 9. Shora uvedené důkazní prostředky považuje soud za věrohodné a dostačující k prokázání žalobních tvrzení. Žalovaná soudu žádné důkazní prostředky nepředložila, nároky žalobkyně nesporovala a jejich úhradu netvrdila. Soud tedy při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazních prostředků navržených žalobkyní. 10. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z.„ Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.“ 13. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ 14. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 15. Vzhledem k prokázanému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni nároky uvedené v petitu žalobního návrhu. Nárok na zaplacení částky 53 212,50 Kč, kapitalizované úroky a úrok soud žalobkyni přiznal s odkazem na § [číslo] ve spojení s § 2399 o. z., neboť mezi účastníky byla platně uzavřena Smlouva, jež je svou podstatou smlouvou o úvěru a žalovaná poskynutý úvěr přečerpala a neuhradila. V návaznosti na právě uvedené pak soud žalobkyni s odkazem na § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. přiznal také nárok na zakonný úrok z prodlení, neboť žalovaná se prokazatelně ocitla v prodlení a žalobkyně má tak nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 051,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 129 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 212,50 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.