59 C 175/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu dne 3. 8. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 053 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazených plateb za dodávku zemního plynu, které byl žalovaný povinen žalobkyni hradit na základě smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo]. Tato smlouva byla uzavřena pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], na základě smlouvy o distribuční soustavě [číslo]. Předmětem žaloby je neuhrazená faktura [číslo] ve výši 10 634,58 Kč ze dne 22. 12. 2021, splatná dne 13. 1. 2022, za dobu od 17. 12. 2020 do 15. 12. 2021, a to za odběr 8,397 MWh. Žalovaný dlužnou částku, ani přes výzvy žalobkyně, do podání žaloby, neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu uzavřené mezi účastníky řízení dne 12. 11. 2018 má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal odebírat plyn a platit za služby spojené s dodávkou zemního plynu stanovenou cenu, a žalobkyně se zavázala dodávat zemní plyn do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa] [číslo]. Z faktury [číslo] vystavené dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 10 634,58 Kč za dodávky plynu v období od 17. 12. 2020 do 15. 12. 2021, se splatností do 13. 1. 2022, a to za odběr 786,69 m3. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 5. 2022 má soud za zjištěné, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu, pakliže neuhradí dlužnou částku ve stanovené lhůtě. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Dle ust. § 72 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovanými ustanoveními, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedenou vyfakturovanou částku. Žalobkyně se na základě tohoto vztahu domáhá zaplacení neuhrazené kupní ceny plynu, dodaného do odběrného místa žalovaného. 7. Žalovaný vyfakturovanou částku za odebraný plyn nezaplatil ve lhůtě splatnosti, tudíž se dostal podle ustanovení § 1968 o.z. do prodlení, a v souladu s ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturou stanoveném datu splatnosti. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 634,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou realizovaných úkonů právní služby (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.