59 C 270/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] ve [anonymizováno] měsíčních splátkách, a to včetně příslušenství v podobě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka]. Žalovaný své závazky řádně neplnil, když uhradil pouze [částka], a proto mu byla rovněž naúčtována smluvní pokuta ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok ve výši [částka] a náklady na vymožení pohledávky ve výši [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a tito s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaným v postavení spotřebitele byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně ještě téhož dne poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvním úrokem ve výši [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný své závazky neuhradil a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum]. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva č. [anonymizováno] je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 o. z., a to pokud se jedná o celkové RSPN ve výši 172,42 % (celkové náklady spotřebitelského úvěru). Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu úroků z úvěru poskytovaných bankami mnohonásobně, nemravnost takového ujednání je tedy zcela zjevná. 7. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud má za to, že smlouva byla uzavřena, aniž by žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a porušení této zákonné povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť nebyla žádným způsobem zkoumána výdajová stránka žalovaného. Žalobkyně doložila pouze příchozí úhrady za září až [anonymizováno] [rok] ([anonymizováno] příchozí úhrada cca ve výši [částka]). Ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí [název soudu] ve věci sp. zn. [ústavní nález]). Soudy mají poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Rovněž podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]) mají soudy z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. 8. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. a práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., neboť se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Jelikož žalovaný uhradil celkem [částka] a poskytnutou částku [částka] zcela uhradil, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Z důvodu, že smlouva byla posouzena jako neplatná, soud zamítl veškeré příslušenství i smluvní pokutu, neboť zde neexistuje žádný právní titul, na jehož základě by žalobkyni na tuto částku vznikl nárok. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému žádné náklady nevznikly a žalobkyně nebyla v řízení úspěšná.