59 C 77/2023-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou pro zmatečnost ze dne [datum] domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením bylo rozhodnuto o zastavení řízení o pozůstalosti zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], a vydání majetku nepatrné hodnoty ve výši 38 282,19 Kč 2. žalované. Žalobkyně uplatnila dne [datum] pohledávku za vypravení pohřbu ve výši 5 943 Kč, řádně se přihlásila do dědického řízení a stala se účastníkem dědického řízení, jakožto ten, kdo se postaral o pohřeb. Dle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), má být majetek nepatrné hodnoty vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb a vyslovil s tím souhlas. Žalobkyně však nebyla k souhlasu vyzvána. Žalobkyně se dozvěděla až o zastavení řízení dne [datum], kdy jí bylo doručeno předmětné usnesení. Jelikož není proti usnesení odvolání přípustné, nezbývá jí než se domáhat svých práv touto cestou. 2. 1. žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci ve věci, neboť není účastníkem řízení a dále není jasné, zda lze vůbec podat žalobu pro zmatečnost proti předmětnému usnesení. Rovněž 1. žalovaný není pasivně legitimován ve věci, neboť usnesení bylo vydáno Obvodním soudem pro Prahu 10. Žalobkyně o vydání majetku nepožádala, byť si je této možnosti vědoma. Dále odkázal na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [číslo jednací]. Uvedl, že žalobkyně má jistotu, že jí budou náklady uhrazeny ze strany státu prostřednictvím [stát. instituce]. Má za to, že podání žaloby je účelové, z praxe je mu známo, že žalobkyně odmítá převzít majetek zemřelého, s nímž jsou spojeny další náklady především na likvidaci. Stát naopak nemá na výběr, proto je spravedlivé, aby byl vydán jemu. 3. 2. žalovaná se vyjádřila tak, že napadené usnesení obdržela prostřednictvím datové schránky, nebylo proti němu odvolání přípustné. Zároveň bylo zjištěno, že na bankovním účtu č. [bankovní účet] byly po datu úmrtí zůstavitelky prováděny transakce, účet má [anonymizována dvě slova]. 4. První jednání ve věci bylo nařízeno na [datum]. Soud jednal v nepřítomnosti 1. žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), který se k jednání nedostavil bez řádné a včasné omluvy. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně dne [datum] přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], náklady za pohřeb a současně požádala o zaslání rozhodnutí o dědictví i v případě, že bude dědické řízení zastaveno s tím, že žalobkyně může uplatnit nárok na úhradu účelně vynaložených prostředků za pohřeb u [stát. instituce] (přihlášení žalobkyně do dědictví ze dne [datum], doručenka). Náklady pohřbu činily 5 943 Kč (fakturou [číslo]). Následně bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 jménem 1. žalovaného, že se řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] zastavuje a nepatrný majetek zůstavitelky v celkové výši 38 282,19 Kč se vydává 2. žalované, usnesení bylo doručeno žalobkyni dne [datum] (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], doručenkou). Rovněž vzal soud za prokázané, že ode dne přihlášení nákladů pohřbu do dědického řízení do vydání rozhodnutí o zastavení řízení, nedošlo ze strany 1. žalovaného k žádné výzvě k vyjádření souhlasu či jinému dotazu na žalobkyni (spisem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka]). Soud ohledně provedených důkazů postupoval v souladu s § 132 o.s.ř. Soud zamítl návrh 2. žalované na provedení důkazu výpisem z účtu č. [bankovní účet], neboť provedení takového důkazu je nadbytečné, neboť je nepodstatný pro posouzení předmětu žaloby, tj. zda mělo být předmětné usnesení vydáno či nikoli a byla tak zkrácena práva žalobkyně. 6. Po právní stránce soud zhodnotil skutkový stav následovně. 7. Dle § 133 z.ř.s. žalobou pro zmatečnost může být napadeno jen pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení. Usnesení o zastavení řízení o pozůstalosti dle § 154 z.ř.s. tak žalobou pro zmatečnost napadnout lze. 8. Dle § 234 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], byla tedy podána včas. 9. Dle § 110 odst. 2 z.ř.s., odstavec 1 se nepoužije, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno, protože zůstavitel nezanechal majetek (§ 153) nebo protože zanechal majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty (§ 154); v tomto případě je účastníkem ten, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele. V řízení bylo prokázáno, že o pohřeb se postarala žalobkyně, není tak pochyb o tom, že je účastníkem dědického řízení a má aktivní věcnou legitimaci ve věci. 10. Dle § 154 z.ř.s. zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby. 11. Nejprve se soud zabýval pasivní věcnou legitimací 1. žalovaného. Soud dospěl k závěru, že 1. žalovaný není účastníkem řízení žaloby pro zmatečnost. Především lze přisvědčit námitce 1. žalovaného, že soudní komisař je pouze pověřen jednáním za Obvodní soud pro Prahu 10. Žalovaným tak v žádném případě nemůže být 1. žalovaný jako [anonymizováno], neboť on není orgánem veřejné moci, který usnesení vydal, tím je Obvodní soud pro Prahu 10. Soud má ovšem za to, že ani Obvodní soud pro Prahu 10 nemůže být účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost. Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl účastníkem řízení o pozůstalosti, tím byla pouze žalobkyně a 2. žalovaná jako ten, komu byl majetek vydán. Na základě těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. 12. Dále se soud zabýval samotnou důvodností žaloby. Na základě provedeného dokazování a výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z § 154 z.ř.s. jednoznačně vyplývá, že soud vydá majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, tj. žalobkyni, jak vyplývá i z odůvodnění samotného usnesení, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas. Ze znění zákonného ustanovení je zřejmé, že soud, respektive soudní komisař je tím, kdo se má žalobkyně dotázat, zda s vydáním majetku souhlasí. Takový úkon však ze strany soudního komisaře nepřišel a z přihlášení do dědictví nelze mít v žádném případě za to, že by žalobkyně takový souhlas odmítla. Soud má za to, že náklady pohřbu byly do dědického řízení přihlášeny řádně, v žádném případě nelze souhlasit s názorem soudního komisaře, že měla žalobkyně o vydání majetku požádat, taková povinnost ze zákona nevyplývá. Argumentace odkazující na rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] dle názoru soudu není přiléhavá, neboť ve věci, na kterou je odkazováno, byl vypravitelem pohřbu dědic, který dědictví odmítl, takové okolnosti v daném případě nejsou. Z dědického spisu nevyplývá, že by žalobkyně dědictví nebo vydání majetku odmítla, v takovém případě měl soudní komisař povinnost se žalobkyně dotázat, zda vydáním majetku souhlasí či nikoli, jelikož tak neučinil a majetek nevydal vypraviteli pohřbu, ale 2. žalované, zatížil řízení vadou. Z komentářové literatury k § 154 z.ř.s. vyplývá, že pokud vypravitel pohřbu neudělí souhlas s vydáním majetku, nelze řízení zastavit. V tomto případě je nutné řízení provést klasickým způsobem bez ohledu na to, zda se to jeví ekonomické. Soud tedy dospěl k závěru, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zasaženo do práv žalobkyně coby účastníka řízení o pozůstalosti, je tedy na místě takové rozhodnutí zrušit a řízení o pozůstalosti provést opětovně v souladu se zákonem. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. usnesení. 13. Výrokem III. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož 1. žalovaný byl ve věci úspěšný a žaloba vůči němu byla zamítnuta, je žalobkyně povinna zaplatit mu 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě). 14. Výrokem IV. pak soud rozhodl, že mezi žalobkyní a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Soud aplikoval § 150 o.s.ř. Přestože byla žalobkyně v řízení úspěšná, dospěl k soud závěru, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele a nen