ECLI: ECLI:CZ:OSPH10:2023:6.C.10.2023.1 Datum: 2023-04-05 Předmět: O 77 052,11 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", ["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru""státní občanství"]
O co šlo: O 77 052,11 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/201)
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 77 052,11 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne 12. 8. 2014 smlouvu o kontokorentního úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do limitu 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas se smluvním úrokem ve výši 22,56 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a též se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 76 552,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 263,80 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 646,93 Kč, poplatek za výpisy ve výši 500 Kč, smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 76 552,11 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 76 552,11 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 8. 2021 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka dle svého prohlášení ověřila schopnost žalovaného splácet. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ruské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení.
4. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne 5. 4. 2023 omluvila.
5. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr.
7. [příjmení] s žalovaným uzavřela dne 29. 3. 2017 smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila bankovní účet a posléze s ním uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty k tomuto účtu, čímž žalovanému poskytla úvěrový rámec do výše 90 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly produktové podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 12. 8. 2014, obchodními podmínkami pro vydání a používání kreditní karty [právnická osoba], smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 21. 2. 2012, kopií pasu žalovaného, ceníkem [právnická osoba] a všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty lustrován v registrech [anonymizována dvě slova], [příjmení] (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto banka dne 4. 3. 2023 přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, kdy jistina dluhu činila částku 76 552,11 Kč (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne 4. 3. 2021 na adresu žalovaného v Arménii, přehledem podacích čísel ze dne 20. 9. 2021 a výpisem z účtu kreditní karty vedené pro žalovaného za období od 20. 8. 2014 do 26. 2. 2021). Pohledávka za žalovaným byla bankou dne 30. 8. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 30. 8. 2021, a to včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením úplaty ze dne 7. 9. 2021, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2021 na adresu žalovaného v Arménii, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2021 na adresu žalovaného v [obec] a přehledem podacích čísel stran právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 9. 2021). Žalobkyně žalovaného též vyzvala k plnění předžalobní upomínkou (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021 na adresu žalovaného v Arménii, oznámením o postoupení pohledávky, výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021 na adresu žalovaného v [obec] a seznamem odeslaných předžalobních výzev společnosti – stran žalobkyně).
8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil tento právní závěr.
9. Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, až na celkem nedostačující konstatování o výpisem z celkem tří registrů.
12. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
15. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 90 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 76 552,11 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.