6 C 154/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 88 868,36 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentního úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do limitu 20 000 Kč, posléze dne [datum] navýšený do limitu 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas se smluvním úrokem ve výši 22,56 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a též se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 87 668,36 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 680,26 Kč, poplatek za výpisy ve výši 1 200 Kč, smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 87 668,36 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 87 668,36 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka dle svého prohlášení ověřila schopnost žalovaného splácet. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smluv o postoupení pohledávek nejprve na [právnická osoba] a.s. a posléze na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ruské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. 4. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila. 5. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr. [příjmení] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila bankovní účet a posléze s ním uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty k tomuto účtu, čímž žalovanému poskytla úvěrový rámec do výše 20 000 Kč, tento rámec byl navýšen dne [datum] na částku 90 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly produktové podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Style ze dne [datum], obchodními podmínkami pro vydání a používání kreditní karty [právnická osoba], smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], kopií pasu žalovaného, ceníkem [právnická osoba] platný ode dne [datum], návrh na navýšení úvěrového limitu ze dne [datum] a akceptace návrhu na navýšení úvěrového limitu na 90 000 Kč ze dne [datum]). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty lustrován v registrech [anonymizována dvě slova], [příjmení]. Žalovaný v roce 2020 dosahoval příjmu ve výši 22 000 Kč čistého měsíčně (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného, výpisem [anonymizováno] a potvrzením o příjmu žalovaného ze dne [datum]). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto banka dne [datum] přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, kdy jistina dluhu činila částku 87 668,36 Kč. Dopis byl žalovanému doručen dne [datum] (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne [datum], potvrzením přehledu podacích čísel a souhrnným výpisem z účtu kreditní karty). Pohledávka za žalovaným byla bankou dne [datum] postoupena na [právnická osoba] a.s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem, a posléze dne [datum] byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému též oznámeno dopisem (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum], a to včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením úplaty ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky [právnická osoba] ze dne [datum] na adresu [adresa] adresu [adresa], smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a.s. a žalobkyní ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky [právnická osoba] ze dne [datum] na adresu [adresa] 12. [číslo] na adrese [ulice] a seznamem odeslaných zásilek [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného též vyzvala k plnění předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] na adresu [ulice], předžalobní výzvou ze dne [datum] na adresu [ulice] a seznamem odeslaných zásilek žalobkyně ze dne [datum]). 7. Z dalších v řízení provedených důkazů (údaje klienta bez podpisu žalovaného) soud nezjistil pro řízení žádné rozhodné skutečnosti. 8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil tento právní závěr. 9. Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, až na celkem nedostačující konstatování o výpisem z celkem tří registrů. Příjmy žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány až v roce 2020, tj. 6 let od uzavření předmětné smlouvy, přičemž výdaje žalovaného nebyly zkoumány zcela. Soud nemohl přihlédnout k zjištěním z důkazu označeného jako údaje klienta, když tato listina obsahuje pouze nikterak prokázaná tvrzení a ani není tato listina podepsána žalovaným. 12. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat