6 C 56/2023-67 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 76 730 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ PF“), a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný má rumunskou státní příslušnost, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy a žalovaná má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedla ve smlouvě o úvěru, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav: 1/ PF coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla PF žalovanému 75 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit PF za poskytnutí této částky poplatek ve výši 71 735 Kč sestávající z úroku ve výši 24 719 Kč, z poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 223 Kč (dále jen„ poplatek za administrativní činnost“) a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 19 793 Kč (dále jen„ poplatek za komfortní splácení“). Celkovou dlužnou částku 146 735 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 6 114 Kč (poslední splátka ve výši 6 113 Kč), a to nejpozději do [datum] (prokázáno Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] [číslo]). 2/ Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým podpisem stvrdil, že pracuje na plný pracovní úvazek na pozici OSVČ (což právní přechůdkyni žalobkyně osvědčil výpisem ze živnostenského rejstříku a daňovým přiznáním za rok 2017), bydlí v nájmu s nájmem ve výši 15 000 Kč měsíčně, splácí 4 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, má automobil, čistý příjem činí 28 017 Kč měsíčně (za minulé období 29 120 Kč měsíčně), příjem další osoby v domácnosti 22 000 Kč měsíčně, odhadované výdaje 12 000 Kč, použitelný příjem tedy činí 50 017 Kč, jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty daňové přiznání (prokázáno zákaznickou kartou ze dne [datum], nájemní smlouvou ze dne [datum], výpisem z živnostenského rejstříku stran žalovaného a přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017). 3/ Žalovaný uhradil PF po uzavření smlouvy celkem 70 005 Kč PF dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum]; v oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (prokázáno tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). 4/ Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum]). 6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). <i>10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>15. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. PF a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které PF poskytla žalovanému částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit PF za poskytnutí této částky úrok ve výši 24 719 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 27 223 Kč a poplatek za komfortní splácení (činnosti související s hotovostním režimem splátek) ve výši 19 793 Kč, tj. celkem 71 735 Kč. Celkovou dlužnou částku 146 735 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 6 114 Kč (poslední splátka ve výši 6 113 Kč). PF vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 19. Soud dospěl k závěru, že PF zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala zkoumání příjmové stránky úvěruschopnosti žalovaného i zkoumání výdajové stránky. Soud má za to, že žalovaný byl ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce s ohledem na zapůjčenou částku úvěruschopný. 20. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 21. V posuzovaném případě bylo v čl. 3 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 24 splátkách činí 106,96 %, což je i jeho skutečná výše. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v prosinci 2019 8- 9 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 17násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úroko