7 C 187/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou dne 9. 9. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 150 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazených služeb a neuhrazení kupní ceny za koncové zařízení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že dne 8. 6. 2021 uzavřela s žalovanou účastnickou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Současně strany uzavřely kupní smlouvu [číslo] na zařízení [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizováno] mobile [anonymizována čtyři slova] (modem), a to za zvýhodněných podmínek. V souladu s Všeobecnými podmínkami žalobkyně vystavovala žalované vyúčtování služeb po skončení každého zúčtovacího období, přičemž žalovaná žádné oprávněné reklamace proti vystaveným vyúčtováním nevznesla. Žalovaná však řádně neplnila povinnosti ze smluvních závazků, když nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování, a žalobkyně tak přistoupila k předčasnému ukončení smlouvy a požadovala po žalované slevu za zařízení vrátit zpět ve výši 1 150 Kč prostřednictvím vrubopisu [číslo]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2022, avšak do dne podání žaloby nebyly dlužné částky uhrazeny. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z účastnické smlouvy ze dne 8. 6. 2021, vč. všeobecných podmínek a Ceníku se podává, že žalobkyně s žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby. Součástí smlouvy bylo dále ujednání o kupní smlouvě na [anonymizováno] mobile [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ modem“), který žalovaná od žalobkyně získala za zvýhodněnou cenu, ve snížené ceně 1 Kč se slevou ve výši 1 150 Kč (původní cena zařízení 1 151 Kč). Žalovaná nehradila řádně a včas za služby poskytnuté žalobkyní, ta dopisem ze dne 2. 9. 2021 (Výpověď účastnické smlouvy) vypověděla žalované smlouvu s tím, že jí dala lhůtu k dodatečnému uhrazení dlužné částky a to do 20. 9. 2021. Dne 2. 11. 2021 žalobkyně vystavila vrubopis [číslo] na částku 1 150 Kč, představující slevu na modemu se splatností dne 16. 11. 2021. Právní zástupce žalobkyně vyzval předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2022 žalovanou k úhradě slevy za modem. K provedeným důkazům soud uvádí, že je hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, v souladu s ust. § 132 o.s.ř., listinné důkazy považuje za pravé a věrohodné, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Podle ust. § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku („dále jen o.z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1746 odst. 1 o.z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle ust. § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zák. o elekt. komunikací“), účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle ust. § 64 odst. 7, 8 a 9 zák. o elekt. komunikací, účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel má právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Reklamaci na vyúčtování ceny je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování ceny za poskytnutou službu, jinak právo zanikne. Není-li vzhledem k druhu poskytované služby vyúčtování ceny dodáváno, je oprávněn reklamaci uplatnit do 2 měsíců ode dne poskytnutí služby. Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost tohoto účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podání reklamace má odkladný účinek. Na základě provedeného dokazování as ohledem na právní stránku věci dospěl soud k těmto skutkovým závěrům: Žalovaná uzavřela s žalobkyní účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a uzavřela kupní smlouvu [číslo] ke koupi zařízení [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] mobile [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (modem) za 1 Kč se slevou 1 150 Kč. Tato sleva byla podmíněna řádnými úhradami vyúčtování, které žalobkyně zasílala žalované, a které k nim neměla žádné výhrady. Žalovaná však řádně neplnila, co bylo mezi stranami ujednáno a tak žalobkyně ukončila smlouvu, neboť do dne 20. 9. 2021 nebyla uhrazena dlužná částka. Žalobkyně následně dne 2. 11. 2021 vstavila vrubopis na částku 1 150 Kč (sleva za modem), který však žalovaná neuhradila a to ani po výzvě právního zástupce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila na vrubopis [číslo] znějící na částku 1 150 Kč, ocitla se v prodlení, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné částky také úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.