8 C 13/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 469,37 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), ST [anonymizována dvě slova], 120 The [anonymizována tři slova] [číslo], Malta (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne 14. 6. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 23 469,37 Kč (úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované), který měl být splacen nejpozději do 14. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná svůj dluh nesplnila ani po zaslání upomínek, včetně upomínky předžalobní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání na den 22. 2. 2023. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaná se nedostavila bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou zavázal poskytnout úvěr až do sjednaného úvěrového limitu a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru. Jednalo se o neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úvěrový limit činil 80 000 Kč Smluvní strany se dohodly, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou podle sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činí 10,50 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činí 231,39 %. Úvěr bude poskytnut na bankovní úvěr žalované. Smlouva byla uzavřena dne 14. 6. 2021. 6. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto informace byly poskytnuty žalované před uzavřením smlouvy. Jsou zde uvedeny základní údaje týkající se úvěru, které byly posléze zahrnuty do smlouvy o revolvingovém úvěru. 7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že toto oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2022 bylo téhož dne zasláno žalované. 8. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky. 9. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 10. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 6. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 23 469,37 Kč. Žalovaná peněžní prostředky do data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 11. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: V daném případě byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou platně uzavřena smlouva o úvěru, v souladu ustanoveními § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně svůj nárok řádně zargumentovala a doložila, přičemž o něm soud nemá žádné pochybnosti, žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 391 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 939 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 469,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K ponížení oproti návrhu (o 7 114,80 Kč) došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí. 14. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.