8 C 320/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 4. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 6 619,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v době poskytnutí služby [anonymizována tři slova], [číslo], [anonymizováno] transakce od 23. 3. 2019 do 22. 6. 2019 účastníkem telefonní stanice [číslo] telefonní stanice [číslo] pojištění zařízení na základě souhlasu [číslo]. Žalobkyně k poskytnutým službám [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] dodala žalovanému zařízení [anonymizováno] box a [anonymizováno] modem. Vlastní instalaci zařízení a zprovoznění služeb provedl žalovaný pomocí samoinstalačního balíčku. Žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování služeb za období od 23. 3. 2019 do 22. 6. 2019. Dále byl žalovaný v době poskytnutí služby [anonymizována tři slova] od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2021 účastníkem telefonní stanice [číslo] [číslo]. Žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování služeb za období od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2021. V důsledku dlouhodobého nehrazení vyúčtování byly zrušeny služby a provedeno doúčtování měsíčních plateb. Celková dlužná částka činí 6 619,95 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2018, 1. 4. 2019, 22. 10. 2019 a 14. 4. 2019 účastnické smlouvy o poskytnutí služeb O2, a to včetně pojištění, na jejichž základě se žalobkyně mimo jiné zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně platebních služeb a služeb třetích stran a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit cenu ve výši určené ceníkem a ve lhůtě splatnosti uvedené na jednotlivých vyúčtováních služeb. Žalobkyně poskytnuté služby žalovanému v období od 23. 3. 2019 do 22. 6. 2019 a od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2021 v souladu s účastnickými smlouvami a ceníkem vyúčtovala předmětnými daňovými doklady, přičemž žalovaný takto vyúčtované služby neuhradil řádně a včas s tím, že dlužná částka činí 6 619,95 Kč. Poskytované služby byly žalobkyní zrušeny z důvodu neuhrazení sjednaných cen za jejich poskytování ze strany žalovaného. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 2 písm. n) ve spojení s § 63 a násl. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2021, která je typově smlouvou nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o. z. Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí žalobkyně vedle hlasových a datových služeb poskytuje také služby třetích osob, které nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný tyto služby čerpal, ovšem neuhradil jejich cenu, která mu byla žalobkyní vyúčtována. Dále se jedná o nárok z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. o. z. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyni byly přiznány rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění a návrh ve věci samé (po 100 Kč za každý úkon), celkem v částce 200 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. 10. Lhůta ke splnění povinnosti uložené rozsudkem byla určena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.