9 C 114/2022-79 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 102 718 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 1. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve 48 splátkách ve výši 4 452 Kč splatných k 4. dni v měsíci, dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení o schválení úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok 64,63 % p.a. Žalovaná uhradila dne 16. 2. 2022 splátku 4 452 Kč. Žalobkyně se dále domáhá smluvních pokut dle bodu 6.1. Smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty 0,1% denně za každý den prodlení s úhradou jistiny od 10. 5. 2022 do vyhotovení žaloby ve výši 13 521,20 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu dle usnesení ze dne 27. 10. 2022, č.j. [číslo jednací] nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno na den 12. 12. 2022 ústní jednání, kdy žalovaná dne 12. 12. 2022 požádala emailem o odročení jednání z důvodu nemoci. Podepsaný soud její žádosti o odročení vyhověl, a současně žalovanou vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů doložila aktuální zdravotní stav bránící jí dostavit se k jednání soudu dne 12. 12. 2022. Tato výzva zůstala bez reakce. Jednání bylo odročeno na 23. 1. 2023. Dne 22. 1. 2023 (neděle) žalovaná opět e-mailem požádala o odročení jednání dne 23. 1. 2023 z důvodu nemoci, aniž svůj zdravotní stav doložila. Předchozí výzva zůstala ze strany žalované bez reakce. Soud tak uzavřel, že žalovaná svými nedoloženými žádostmi o odročení jednání, které nedoložila ani následně, se účelově snaží oddálit rozhodnutí soudu ve věci, a proto neshledal její žádost o odročení jednání ze dne 22. 1. 2023 za řádnou a důvodnou, naopak obstrukčního charakteru, a věc dne 23. 1. 2023 projednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že [právnická osoba], coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) uzavřel s žalovanou, prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, kdy žalované byl systémem ověření vygenerován jedinečný kód (žádostí klienta o úvěr, potvrzení ověřovacího emailu žalovanou, zadání kódu pro ověření mobilního telefonu, emailová komunikace – předsmluvní formulář, návrh smlouvy, Ověřovací e-mail dle bodu 8.A.1. Technického popisu, kopie OP žalované, umístění dokumentů do klientské zóny) dne 12. 1. 2022 Smlouvu o úvěru [webová adresa]). Na základě této smlouvy poskytl žalované 76 000 Kč převodem na bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu, kartou klienta, informace o vyplacení). Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě 48 měsíčních splátek 4 452 Kč, celková částka k zaplacení 213 696 Kč, RPSN 87,66% (Smlouvou o úvěru [číslo] Oznámením o schválení úvěru, Předsmluvní formulář). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za listopad 2021 s počátečním zůstatkem – 24 180,66 Kč a konečným zůstatkem - 20 842,30 Kč, vyžádala si výpis z registru [příjmení] na žalovanou (výpis z účtu 11/ 2021, registr [příjmení]). Žalovaná uhradila po uzavření smlouvy 4 452 Kč ([příjmení] klienta). S ohledem na porušení povinnosti hradit splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k výzvám k úhradě a následnému zesplatnění úvěru (Výzvou ze dne 4. 4. 2022, Oznámením ze dne 5. 5. 2022, ze dne 8. 5. 2022). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2022, podacím lístkem z téhož dne). 5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [právnická osoba], poskytla žalované částku 76 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit [právnická osoba], za poskytnutí úvěru celkovou částku 213 696 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 48 měsíčních splátkách po 4 452 Kč [právnická osoba] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 17. Dle soudu [právnická osoba] nezkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, neboť z výpisu z účtu žalované za listopad 2021 s počátečním zůstatkem – 24 180,66 Kč a konečným zůstatkem - 20 842,30 Kč je zřejmé, že žalovaná není sto unést další závazek, když jejím příjmem je starobní důchod 16 658 Kč. 18. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 19. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 87,66 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2022 v lednu 8,40 %. Ve smlouvě byla tedy více než 10 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 14násobkem. 20. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 71 548 Kč (76 000 – 4 452). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalované směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. 21. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, a to dle předžalobní upomínk